„V žertu říkám, že se jedná o mou uměleckou sebevraždu, protože moderování jsem se nikdy nevěnoval," usmívá se herec.

Co vás k němu tedy přivedlo?

Jednoduše mě přesvědčili, abych podstoupil kamerové zkoušky – ani nevím, kolik kandidátů si tvůrci pořadu pozvali, každopádně mezi nimi byli lidé zvučných jmen, vedle kterých jsem ten pokus chtěl vzdát. Nevím, čí zásluhou jsem v nich nakonec obstál. Jestli byli ostatní uchazeči tak špatní a já jsem byl tak dobrý, to pravdu nevím…

V čem ta soutěž spočívá, popíšete krátce její princip?

K ruce budu mít dva kapitány – herce Michala Dlouhého a Sandru Pogodovou, kteří si vždycky do studia pozvou dvojici zajímavých hostů. Je třeba říct, že jsou to povětšinou hosté nebulvární a přitom zvučných jmen – umělci, lékaři, sportovci, výtvarníci nebo například fotografové (v úvodních dílech se objeví třeba Michel Fleischmann, Pavel Pafko, Blanka Matragi, David Černý, Jan Pirk, Bořek Šípek, Vladimír Michálek či Lukáš Pollert). Úkolem obou týmů bude, aby pomocí trefných otázek zjistili, zda tvrzení či historiky, které jsou jim předkládány, jsou pravdivé, nebo jde o důmyslnou mystifikaci.

A vašim úkolem je všechno vtipně glosovat.

Ano, snažit se vtipu, pokud to tedy k nějakému spěje, napomoct. Mým úkolem je i přenášet pozornost z jedné strany soutěžního pole na tu druhou, předávat slovo, mám i jisté pravomoci zasáhnout, když už bude diskuze příliš dlouhá… Ale ve výsledku to stejně není v mých, ale v rukou střihače. Ten z těch dvou hodin, které pokaždé natočíme, sestříhá půlhodinu, již potom diváci na obrazovce zhlédnou. Spatřuji v tom jistou záruku, že se v oné půlhodince objeví nejlepší věci vygenerované každým dialogem.

Pořad je českou verzí britského originálu Would I Lie To You?, který běží na BBC One již v šesté sérii. Bude jeho mustr našim divákům sedět?

To je otázka.Je pravda, že jistý rozdíl mezi povahou Angličanů a jejich přístupu k humoru a naší povahou a českým humorem existuje. Jak a zda bude britský model pořadu fungovat v našich podmínkách, se teprve ukáže.

Vy sám jste soutěživý typ?

No, právě že nejsem. Když vám řeknu, že ani karty hrát pořádně neumím, budete se smát…

Za pár dní se vrátíte na obrazovku Prima family jako chemik Jirka Pánek ze seriálu Cesty domů. Co dalšího připravujete?

Začal jsem zkoušet Čechovova Strýčka Váňu a dlouho mě nic nebavilo tak, jako mě baví tato práce. Protože rád čtu ruskou literaturu, momentálně mám rozečtenou novelu Nikolaje Leskova Lady Macbeth Mcenského újezdu. Rád bych z ní jednou udělal pro olomoucký rozhlas komponovaný pořad.

Nedávno jste se na obrazovce objevil ve snímku Vánoční hvězda, v němž jste si zahrál s Jiřinou Jiráskovou. Jak na ni vzpomínáte?

Vnímal jsem ji jako osobu, se kterou nemám právo vést rovnocenný dialog. Mohl jsem vedle ní jenom sedět a naslouchat. Ale téhož byla schopna i ona. Zahráli jsme si už v Pojišťovně štěstí, kde jsme ale moc společných obrazů neměli. Ve Vánoční hvězdě ztvárňovala moji maminku, takže ten vztah byl bližší. Považuji ji za člověka z generace, ke které musím vzhlížet.