V původní ústecké gangsterce Pan Bílý, Zrzka a ti druzí hrál Erice drsňáka i milence Leoš Noha. Ač hra Ústí bavila, musela končit kvůli Leošovým závazkům v Praze. Takže Erice v Ústí zůstala už jen černá komedie Lidožrouti autorů Pýchy a Rudiše. Je o ambiciozní cateringové agentuře Mlsný Jack, která slíbí bohatému zákazníkovi ugrilovat lidské maso. Jenže jí to s bezdomovcem (Matúš Bukovčan) jako hlavním chodem hostiny nevyšlo. „Žádná z her, ve kterých jsem v Ústí končila, mi nechybí. Končily v pravý čas, asi to tak mělo být,“ soudí herečka. 

Jaké to je, hrát tak protikladné role? V Bílém byl Leoš váš milý, v Mostě! je vyděrač, který vás připraví o pejska a škodí všem.
Já to tak nevnímám. Leoše mám pořád stejně ráda, ať hraje roli pozitivní nebo negativní. Mně se to s tím nespojí, když člověk hraje, co k němu zrovna přijde, když chce hrát a souzní s rolí.

Vnímala jste Pana Bílého jako hru o Ústí a z Ústí? Dost ho popisuje, autoři před premiérou mluvili o jisté osudovosti.
V té hře jsou fórky na Ústí, to ano, ale nevnímala jsem ji jako čistě ústeckou záležitost. Tím, že to bylo místní, lokální, brala jsem to i tak. Jako takovou sondu do současnosti, aby si lidé neustále uvědomovali, jak to bylo za komunismu, který jsem já úplně nezažila - byla jsem ještě malá. Ale takhle to tu fakt fungovalo: Lidi tu zavírali a nemohli studovat to, co chtěli.

Bylo zajímavé vidět vás s kapelou vloni v Činoherním studiu na Střekovském plese. Pěkně vám to hrálo, chtěla jste jet studovat zpěv do Berlína. Jak to tam dopadlo?
Udělala jsem přijímačky na institut BIEMM, to je hudební škola, ale nakonec jsem se tam nevydala. Chtěli po mně jazykové zkoušky a ty jsem nebyla schopná za určitý čas zvládnout.

To vás musí mrzet.
Mrzí, samozřejmě. Ale to není napořád, studovat se dá celý život.

Vaše kapela tedy hrajete dál?
Už jsme dlouho nehráli. Ale až přijde nějaký kšeft, zase se spojíme. My tak fungujeme, spíš nárazově.

Takže by vás lákalo propojit hudbu své kapely s divadlem?
Určitě, nějaký takový projekt mám i v hlavě. Třeba do budoucna.

Jaký je vaše skupina hudební žánr?
Hrajeme coververze od jazzu i popu k r´n´b a soul.

Co vás bavilo na seriálu Most? Proč jste tuto roli vzala?
Most! se točil už v době, kdy jsem odešla z ústeckého Činoherního studia, takže jsem nebyla nikde zaměstnaná. A nabídka s takovou rolí a s takovým režisérem, jako je Jan Prušinovský, se neodmítá. Rozhodně ne.

Dá se říci, že jste v té době měla volné ruce?
Ano, dá.

Lze tvrdit, že toho tým České televize využil?
Nevím, jestli toho využili, ale pozvali mě na casting s dalšími herečkami. Tím castingem jsem prošla, tak jsme začali spolupracovat.

Co všechno vás na Mostě! bavilo?
Hrát roli muže přeoperovaného na ženu se vším, co to znamená. Pro mě je to ještě tabuizovanější téma, než to, že se v Mostě rozkrývá romská tematika. Věřím a moc si přeju, aby posláním Dáši bylo, aby si spousta žen, které prošly touto transformací, našla partnera, který si jich bude vážit. A bude je milovat a opečovávat je, jako pravou ženu. Protože ony jsou ženami a stejně tak je to obráceně: muž je přeoperovaný na ženu. V tom cítím velké poselství, je to pro mě hodně silná role.

Berete ji trošku i jako svůj boj, pomoc někomu?
Bylo by krásné, kdyby to někomu pomohlo. Já jsem se v době, kdy jsme postavu Dáši točili, snažila nejít do karikatury. Abych z těchto lidí nedělala něco, co nejsou. Mohlo by se jich to dotýkat. Ale zatím se setkávám s pozitivními ohlasy na mou postavu a to mě těší. Dáša pro mě má ještě poselství, že prošla náročnou transformací. Operace, které směřují ke změně ženy v muže či naopak, jsou náročné a bolestivé. Spousta prášků vám pomáhá přetvářet se na ženu hormonálně, vnitřně, psychicky. Je náročné, projít si tím. Krom toho to vnímám jako velké poselství pro všechny lidi tady, bez ohledu na to, co řeknou ostatní. To je poslání mojí Dáši ve světě. Poslání muže Pavla, bratra hlavního hrdiny Mostu! Luďana, který se rozhodl stát se ženou.

Most!  - teaser  Zdroj: YouTube.com/Totalfilm.cz