Poté, co si první řada Lajny získala srdce mnoha diváků, bylo zřejmé, že na „dvojku“ dlouho čekat nebudou. Do Televizeseznam.cz se v ní vedle Hany Vagnerové alias Denisky vrátí její milý, hokejový kouč Luboš Hrouzek v podání Jiřího Langmajera, který se musí k nelibosti havířovských hráčů a fanoušků vrátit do pražské Slavie. Má ji zachránit v druhé nejvyšší soutěži, a to i přes to, že byl z klubu za podivných okolností odejit. Asi jediným člověkem, kdo je z tohoto přesunu nadšený, je právě Deniska.

„Je to tak, Deniska se dostane z nenáviděného Havířova, ale to neznamená, že ji v Praze čeká procházka růžovým sadem. Nechci prozrazovat, co konkrétně zažije, snad jen, že se bude muset porvat o své místo,“ říká na adresu své role Hana Vagnerová.

V jakém slova smyslu?
To vám samozřejmě neprozradím. Mám radost, že se Petrovi Kolečkovi scénář dvojky povedl. Často se stává, že druhá série jen vykrádá tu první, nenajde si svůj vlastní styl. Tak to se naštěstí u Lajny nestalo.

Vaše souhra s Jiřím Langmajerem si zjevně sedla. Jak byste ji sama okomentovala?
Jirka je fantastický, vážím si toho, že jsem dostala možnost s ním spolupracovat. Obdivuji na něm, že dokáže zahrát hluboké psychologické postavy, ale pak se nebojí ani extrémnějšího stylizovaného humoru, jako třeba v Lajně. Mám moc ráda, když herci zvládají víc žánrů a on to zvládá mistrovsky. Celý děj seriálu táhne a lidé jsou z něj paf.

Z vás ale také, soudě podle komentářů na již odvysílané díly.
No tak snad… Překvapilo mě, jaký dosah Lajna má. Loni na Silvestra jsem se ocitla někde v centru Prahy v klubu, kam nikdy nechodím. Ani Silvestra výrazně neslavím, tohle byla spíš výjimka. Byla tam spousta mladých lidí a jen co jsem vstoupila, začali na mě všichni pokřikovat Deniso! Celý večer jsem byla prostě Deniska a pořád dokola jsem odpovídala na dotazy, kdy bude druhá série. Smála jsem se tomu, že po všem, co jsem udělala, budu už Denisou z Lajny.

Štve vás to?
Ne, vůbec, nemyslela jsem to jako postesknutí. Jen mě to pobavilo. Já mám ráda komedie. Myslím, že jsou těžší než vážné věci. Musíte vychytat stylizaci a rytmus. A zároveň nehrát fóry, ale situaci. Když se to povede, tak je to nádhera. Jak na divadle, tak ve filmu.

Mimochodem máte něco, aspoň jako Hanka, na Havířově ráda?
Jo… Babička s dědou jsou z Ostravy, moje máma tam taky vyrostla, vlastně odtamtud pochází půlka mé rodiny. Takže právě proto si z toho můžu dělat srandu. Mám to tam ráda, Havířov je pecka!

Byl jedním z důvodů, proč jste do seriálu šla, i fakt, že jste se znala s Petrem Kolečkem z předchozí spolupráce, z divadla?
Hlavně z divadla. Ještě předtím, než začal být slavný a produktivní scenárista u filmu a televize, se divadlu hodně věnoval. Znali jsme se ale ještě ze školy fandila jsem mu, protože si dělal věci po svém, což mi vždycky přijde sympatické, zvlášť v té naší české kotlině, kde když vybočíte z nějakého zajetého vzorce, tak vás lidé rádi seknou. Petrovi to bylo vždycky jedno. Tímto postojem si vlastně svou pozici vydobyl. Takže jsem byla pokaždé ráda, když mě přizval ke spolupráci.

Hokejové prostředí, v němž se Lajna odehrává, jste vlastně znala už z filmu Zakázané uvolnění, který vznikl podle stejnojmenné divadelní hry Petra Kolečka…
Jen velice okrajově. A jelikož Deniska ví o hokeji taky úplnou čočku, nemusela jsem se v tomhle směru moc vzdělávat.

Z jiného soudku bude švýcarsko-český film Ztraceni v Ráji debutující režisérky Fiony Ziegler, která ze Švýcarska pochází, ale žije v Praze. O co v něm půjde?
Jedná se o hrozně hezký a křehký příběh kluka, jehož otec emigroval v roce 1968 do Švýcarska, a on až v dospělém věku přijíždí do Prahy, kde hledá své kořeny. Při svých cestách, třeba do Ameriky, jsem se s podobnými osudy lidí setkala mnohokrát. Říkala jsem si, že vykořeněnost je zvláštní fenomén, který jsem si dřív moc neuvědomovala. Proč taky? Narodila jsem se v Česku, žiju tady… Pak jsem se ale o tomto problému bavila se sestřenicí z Nepálu, která je dcerou mojí české tety a strejdy Nepálce. Pendlovala mezi Českem, Nepálem, pak studovala v Americe, a když se jí někdo zeptal, kde se cítí doma, odpovídala, že v letadle. Bylo pro ni těžké najít místo, kam opravdu patří. A právě o tom ten film je. Do kin by měl vstoupit příští rok na podzim.

Setkáváte se v něm se švýcarským hercem Dominiquem Jannem ve snímku ztvárňujete jeho českou lásku. Jaká to byla spolupráce?
Dominique je výborný herec, je nositelem švýcarské filmové ceny pro nejlepšího herce za hlavní roli ve filmu Luftbusiness. Než jsme začali točit, byla jsem se v Bernu podívat na jeho představení, odehrávající se ve dvanáctipatrové budově. Začínalo na střeše, postupně herci zavedli diváky až do sklepa, celé to trvalo asi čtyři a půl hodiny… Hra simulovala válečný stav, popisovala situaci uprchlíků v dnešním světě. Bylo to neuvěřitelné. Skvělý zážitek. Líbí se mi, že se Dominique věnuje takovým alternativním projektům. Je to výborný herec a fantastický člověk.

Na plátně spolu komunikujete jak, německy?
Nene, česky. Dominique se nějakou dobu česky učil, na natáčení se pečlivě připravoval, ale mimo kameru spolu mluvíme anglicky. Německy neumím a on zase tak dobře češtinu neovládá.

V létě jste ale točila i s ryze českým štábem, a to komedii Případ mrtvého nebožtíka v režii Miloslava Šmídmajera.
Ano, a i u něj jsem hodně zvědavá na výsledek. Film bude parodií na všechny možné kriminálky, které jsou teď v módě, a má opravdu hodně absurdní humor. Hraju v něm s Davidem Novotným, Martinem Pechlátem a Lukášem Příkazkým. A za to jsem hrozně ráda, protože jsou to všechno skvělí herci. Bavilo mě s nimi pracovat.

Dá se to říct i na adresu snímku, který jste před pár dny natáčela v americké produkci na Islandu?
To je vlastně celkem temný příběh, ale také se specifickým humorem. Hrála jsem tam s islandskými herci. Byla to fantastická zkušenost. Moje role navíc byla opravdu krásná. A Island je magický. Byla jsem naprosto uchvácená tou překrásnou přírodou. Znáte ty momenty, jak do sebe najednou všechno zapadne a vychází to přesně tak, jak byste si přála? Tak to byl pro mě Island. Skvělý scénář, krásná role, fantastičtí lidé a neuvěřitelná příroda. A spousta nových kamarádů.

Čím to, že se vám teď scházejí spíš humorné úlohy? Nějak si je přivoláváte?
Někdy se to tak seskládá samo, herec na to nemá vliv. Ale objevím se teď i v jednom dílu trilogie, kterou pro Českou televizi natáčí režisér Peter Bebjak. Je z období komunismu. Velmi temný příběh a překrásný scénář od Petra Boka. Tohle léto mi přišly nabídky, které byly napříč žánry. Až jsem koukala, jak je možné, že to tak perfektně vyšlo.