Nebýt prý švagrové Zdeničky, nikdy by se herečkou nestala a dnes by byla učitelkou (po vzoru svých rodičů) v penzi. Osud tomu ale chtěl jinak – u rodačky z Žirovnice u Pelhřimova zvítězila láska k divadlu a v roce 1963 absolvovala pražskou DAMU. Po ročním angažmá v libereckém divadle F. X. Šaldy nastoupila do Divadla na Vinohradech (působila v něm do poloviny 80 let). V té době už taky začala ovládat televizní obrazovku díky seriálům Eliška a její rod, Píseň pro Rudolfa III. či Sňatky z rozumu. Uznání a popularitu jí pak v sedmdesátých letech přinesly její komediální kreace ve filmech Světáci, Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát nebo Zítra to roztočíme, drahoušku!, neméně přesvědčivě ale zahrála i vážné postavy (Petrolejové lampy, Morgiana).

Samotu jsem zatím v životě nezažila

U diváků se také zapsala jako vrchní sestra Huňková v legendárním seriálu Jaroslav Dietla Nemocnice na kraji města, z poslední doby pak coby důchodkyně Bláža v Kleinově Cukrárně. „S Blážou máme společné to, že jsme obě stejně staré. Ona má jednu dceru, já mám dvě,“ řekla na adresu své zatím poslední seriálové postavy Janžurová. „Dost dobře jsem ale nebyla schopna pochopit samotu Bláži, protože tu jsem v životě zatím neprožila, takže jsem si musela vypomáhat fantazií.“

Iva Janžurová, slavná a populární česká divadelní i filmová herečka slaví významné životní jubileum

Má Radoka i Thálii

Oblíbená je i u dětí – jak by ne, když si zahrála v řadě pohádek, Arabelou počínaje a konče třeba snímkem Čert ví proč. Za její přínos dětskému filmu jí proto organizátoři zlínského filmového festivalu udělili mimořádnou cenu. „Zpočátku jsem měla zatmění před očima, když jsem se tu informaci dozvěděla, říkala jsem si, že jsem pro děti dělala málo,“ uvedla Janžurová. „Pak jsem ale začala všechny ty věci sčítat – přičemž mi okamžitě naskakovaly filmy Jak se točí Rozmarýny a Páni kluci režisérky Věry Plívové-Šimkové a celá řada pohádek – za všechny snad stačí připomenout O princezně, která ráčkovala s písničkou Královské regé. Vzpomněla jsem si také na čtyřdílný televizní seriál Třešňová babička, který jsem dělala ještě s malým Honzíkem Potměšilem. Toho jsem si tenkrát dost cenila, byla to velice poetická věc. Takže jsem nakonec došla ke zjištění, že těch dětských pořadů mám na kontě docela dost,“ vyprávěla herečka, která je od roku 1988 členkou činohry Národního divadla (v současném repertoáru ji mohou diváci zhlédnout na jevišti Stavovského divadla jako Vévodkyni z Yorku v Shakespearově Richardovi III. a v několika rolích Andersenovy Sněhové královny, pozornost poutá jako Šosana v Galronové hře Mikve, v Divadle Kolowrat představuje Alici v Nicholsonově hře Na ústupu). Za ztvárnění Winnie v Beckettově hře Šťastné dny získala v roce 1998 Cenu Alfréda Radoka i Cenu Thálie.

Iva Janžurová, slavná a populární česká divadelní i filmová herečka slaví významné životní jubileum

Ani Český lev jí nechybí

Je také držitelkou Českého lva z roku 2003 za výkon ve filmu Výlet, v němž si zahrála s dcerami Sabinou a Theodorou, jež má se svým mužem, hercem a režisérem Stanislavem Remundou.

A jaký je její nejideálnější způsob odpočinku? „Svoji představu, že bych si něco četla, nedokážu naplnit. Jsem z těch lidí, co si navíc ve chvílích odpočinku sami kladou překážky – například se ráda podívám na dobrý film, který ale v televizi vysílají většinou po půlnoci, takže se zase málo vyspím. Po ránu si pak říkám, že to takhle dál nejde. Zvlášť, když mě čekají na natáčení. Odpočinek je u mě zmatečný,“ uvedla v jednom rozhovoru pro Deník.

Theodora Remundová: „Na mámě oceňuji toleranci a humor“

Svou mámu Ivu Janžurovou zná Theodora Remundová přesně třicet sedm let. Žije s ní, tátou Stanislavem Remundou a sestrou Sabinou i dnes, v jednom domě, i když má vlastní rodinu. Jak říká, chce to toleranci a svobodu.

Čeho si na mámě nejvíc vážíte a co vám dala do života?
Toleranci. To vždycky uměla. Snažila se ji praktikovat i ve výchově. I když měla kolikrát určitě jinou představu o tom, jak máme se sestrou Sabinou žít a co dělat, dokázala to respektovat. Nikdy nikomu nevnucovala svůj názor.

Uměla jako vynikající komediální herečka vnášet humor i do rodinných vztahů?

No jistě. To víte, že ne vždycky byly veselé situace, to je ovšem v každé rodině. Navíc nejde jen o mámu, smysl pro humor, myslím, nechyběl u nás doma nikomu, vždycky jsme se uměli smát různým věcem.

Které její filmové postavy nebo filmy máte nejradši?
Petrolejové lampy. Líbily se mi už jako teenagerovi. To je opravdu skvělý film. Morgiana byla taky dobrá, ale té jsem se vždycky trochu bála. Jo a taky mám ráda komedii Marečku, podejte mi pero. Nedávno jsem ji viděla znovu v televizi a uvědomila jsem si, jak je pořád svěží. Při natáčení se prý hodně řešila odvážná mámina stylizace zmalované zrzavé Týfové. Pan Svěrák říkal, že je to moc, ale nakonec prý ve výsledku všichni ocenili, jak to perfektně vyšlo a fungovalo u diváků.

Jaká je vaše máma babička?
Oblíbená. Protože hodná. Je pravda, že někdy je vytížená a nezbývá jí moc času, ale když je s vnoučaty, tak si je užívá. Bydlíme v jednom domě, tak to jde. Jedno naše dítě k ní už skoro závisle dochází na bonbony do dózy. A když jdeme s manželem někam večer, musíme počítat s tím, že děti před půl jedenáctou nejdou spát. Babička si s nimi má pořád co povídat…

Co byste jí popřála k jubileu?
Zdraví. Práce a nové role jsou fajn, ale ty jsou až na druhém místě. Přeju si, aby byla hlavně ve fyzické a psychické pohodě a užívala si život, jak potřebuje. Má chalupu, tak je z ní teď velká stavitelka.

Jak to doma oslavíte? Chystáte pro ni něco extra?
Ani ne. Ono to pro ni bude spíš náročné. Televize Prima už nás vylákala na takový bláznivý výlet. Jen mámu a mě se Sabinou, do Francie. Tak jsme to trochu předslavily. Něco připravuje i Česká televize. A pokud jde o speciality, chci jí udělat čínské taštičky, plněné vegetariánskou nebo masovou směsí, má je ráda. Naučila mě to jedna Korejka. Ale kdy se to povede, v tom časovém shonu oslav, to nevím…

GABRIELA KOVÁŘÍKOVÁ, JANA PODSKALSKÁ