Bavila vás?
Bavila mě velice. Můžu říct, že jsem si užívala všechno, co k ní patřilo. Chůzi, běh, gesta, celkovou hlasovou stylizaci. Navíc tím, že jsme natáčeli na různých místech České republiky, bylo celé natáčení jako jeden velký zážitek, protože všude jsem byla poprvé. Panská skála, Uherčice, Cuknštejn, nádhera. Když to shrnu, Hodinářův učeň je pro mě dárek se vším všudy.

Zůstaňme u pohádek. Co pro vás jako dítě znamenaly?
Miluju pohádky. Když jsem ještě neuměla číst, poslouchala jsem je na desce. Každou neděli jsme měli doma rituál, že v jednu hodinu se roztáhl gauč, lehli jsme si s rodiči a poslouchali pohádku z rádia. Dodnes, když mám volnou neděli, si ráda pustím pohádky po obědě. Četla jsem Boženu Němcovou, Karla Čapka, Andersena i Krásu nesmírnou. To byly moje nejoblíbenější knížky, ke kterým jsem se vracela. O Malence byla asi ta nejnapínavější, Kostěj nesmrtelný byl nejstrašidelnější.

Z natáčení pohádky Hodinářův učeň:

Českému filmu chybí až na výjimky silná témata. Vidíte to stejně, nebo jsou scénáře dobré a ženských rolí je dost?
Nemám pocit, že by český film nějak trpěl. Na to, jak jsme malá země a jaké máme k psaní či natáčení podmínky, dokážeme vytvořit zajímavé a silné projekty. Když vzniknou ročně dva, tři skvělé filmy, můžeme být hrdí. Trochu se tu rozmohl malý nešvar. Místo toho, abychom mluvili o věcech, které se povedly (jedno v jakém oboru), dennodenně slyšíme a čteme o tom ,co se nepovedlo. Pak se nemůžeme divit, že potkáváme lidi s hlavou svěšenou.

Co z poslední doby je podle vás dobré?
Agnieszka Holland, David Ondříček, Petr Zelenka - to jsou velmi silné osobnosti a na jejich filmy se můžeme těšit. Také máme Nabarvené ptáče, v tyto dny soutěží v Benátkách, pak bude v Torontu. Já mám z českého filmu radost. Vznikají filmy o mužích, o ženách, není třeba lkát nad tím, že ženských rolí je méně. Věřím, že už se píšou.

Myslím, že jste měla štěstí na tvůrce: Marek Najbrt, Jitka Rudolfová, Petr Zelenka, Radim Špaček. S kým z dalších tvůrců byste se ráda potkala před kamerou?
Těch je. Ráda bych zažila práci Ivana Zachariáše. Všichni, kdo s ním točili, o něm mluví v superlativech. Líbí se mi, co dělá Honza Prušinovský. Jednou jsme spolu točili, jeho absolventský film Nejlepší je pěnivá. Ale to už je dávno, tak třeba se naše cesty zase protnou. Ještě jsem netočila s Honzou Hřebejkem.

Právě jste roztočila film Bábovky podle úspěšné stejnojmenné předlohy Radky Třeštíkové. Je vám její pohled na ženy a vztahy blízký?
Radka má velký dar popsat ve svých knihách vztahy tak, jak ve skutečnosti jsou. Surové, bez příkras. A to je to, co čtenářky baví. V postavách samy sebe vidí. Bábovky jsem četla jako knihu, posléze jsem i jednu postavu, tuším, že Karolínu, namluvila jako audio-knihu a pak přišel filmový scénář. Původně jsem měla hrát Karolínu, ale nakonec režisér Rudolf Havlík došel k závěru, že pro mě bude zábavnější Linda, prostitutka. A měl pravdu. Je to opět role, kterou jsem ještě nehrála, takový menší protiúkol. Touhle nabídkou mě potěšil.

Poslední roky máte hodně napilno. Jak řešíte případný stres, umíte odpočívat?
Umím, naštěstí. V poslední době se při plánování kalendáře snažím o rovnováhu. Aby se mi v jeden čas nesešlo mnoho věcí najednou. Pokud to přeženu, většinou lehnu. Každý den, když zrovna netočím, si chráním krátký čas jen pro sebe. Dělá mi to dobře a mám mnohem více energie. I když třeba není moc času, stačí se projít po Kampě, na Petříně, nebo si zajedu do Zoo. I tak odpočívám.

Znám vás i jako aktivistku, například hodně podporujete zeleň v Praze. V jaké fázi je vaše snažení teď?
Těžko říct. Stromy v Lužické na Vinohradech, o něž lidé bojovali, se prozatím kácet nebudou. Nevole místních byla veliká, tak zřejmě se toho úřady zalekly. Nedá se ale s jistotou říct, že je ulice zachráněna napořád. Co se týká posledního stromu na Smetance, čeká se, až skončí doba hnízdění a půjde k zemi. Chápete, že správa komunikací stromy kácela bez záboru a v době, kdy ptáci měli na stromech hnízda?

Nechápu. Ale úředníci to bohužel obvykle neřeší. A zelené střechy? I o ty vám šlo, že?
Zelené střechy nevidím, developerské projekty se stále staví bez zelených střech a stěn. Vlastně čtu jenom články o tom, jak se co kde udělá, ale skutek utek. Před prázdninami jsem zasadila květiny kolem stromu v ulici, kde pražilo slunce, tak aby měl aspoň trochu kryté kořeny a udržela se vláha. Firma, která uklízí ulice, mi je vysála… Naštěstí se objevily květiny nové, netuším, kdo je zasadil, ale tímto mu děkuju.

Krkonošská chalupa – vaše vášeň. Stáváte se chalupářkou, zahradnicí, zedníkem? Nebo raději jen relaxujete?
Jsem trochu zahradnicí, trochu požitkářkou, trochu nic nedělající, kochající se, taková všehochuť. Jen ten zedník mi tam nepasuje. Ono se to nezdá, ale ačkoliv toho moc neudělám, pořád pobíhám, něco přenáším, zalévám, občas něco zasadím a večer jsem tak unavená, že usnu v deset a probudím se v osm ráno. Je to ten nejhlubší spánek, který se mi v Praze málokdy podaří. A jsem nesmírně šťastná.

Ve společnosti jste už delší čas vídána s optikem Filipem Žilkou. Dovolte jednu trochu privátní otázku – svatba nebude?
Ještě s dovolením nebude (smích)