Scénář je vskutku prostinký. V jeho centru je čtveřice kamarádů, kteří se semknou poté, co jako hráči vodního póla přijdou o práci, přesněji o bazén, jenž jim nekompromisně vypustí paní z hygieny. Jeden z nich se navíc pohádá s manželkou a skončí – jak trefně glosuje jeho přítel – doslova „na dně", rozuměj ve vypuštěném bazénu. V improvizovaném příbytku spí, jí a s kamarády řeší marasmus života. Pak padne zásadní rozhodnutí: otevřít si živnost coby hodinoví manželé. Pomoc ženám všeho druhu je rozličná, od erotiky až po výlety s fotbalovou nestorkou. Velké pointy se nedočkáme, jen si chlapci na konci (který se trochu vleče) finančně přilepší…

Tak trochu se jejich úděl blíží hrdinům proslulé britské komedie Do naha!, autor se nejspíš inspiroval i tady. Na rozdíl od ostrovních kolegů, kteří se– a´t už v divadelní nebo filmové verzi – drží v mantinelech hořké komedie, sází Svoboda více na přímočarý humor. Dočasně „rozvedený" smolař v podání Davida Novotného zdraví po příchodu domů nejprve ňadra své ženy a teprve potom ji, kyprou zámožnou paničku s výstřihem zabírá kamera i laškovně shora, když záběr pod vodu, tak se staženými plavkami a nahou zadnicí…

Na druhou stranu, sem tam se daří vtipné hlášky a situační humor – byť je to do značné míry zásluha herců. Zejména Davida Novotného, který šikovně manévruje mezi přirozenými situacemi svého milostného „nádeníka" a košilatým humorem scenáristy. Zkušeně mu sekundují i další: Bolek Polívka (jenž občas téměř odbourá sám sebe), David Matásek, Lukáš Latiňák či Jitka Čvančarová. Díky citlivé kameře Karla Fairaisla se sem tam urodí i zajímavá nálada (třeba v nočních scénách „bezdomovce" v bazénu).

Vcelku zdatně si poradil s hudbou i René Rypar, s výjimkou závěru ustříhal slušné tempo i Adam Dvořák. Škoda, že se Svoboda neradil víc s Davidem Novotným, jeho uměřené a přesvědčivé pojetí groteskního hrdiny v nesnázích je ve filmu nejtrefnější (a opilecká etuda u baru skvostná!). Ubrat lidových vtipů a přidat na černém humoru - který mimochodem Svoboda dobře zná z divadelní scény v A Studiu Rubín, kde se „blonďatá bestie" hrála – naplnil by žánr komedie lépe. Ale třeba právě o tohle troškovské podbízení divákům v prvém plánu šlo.