Spojuje je jedna věc určitý typ vzpoury, ovšem v závislosti na tom, kdo jejich charaktery píše a v jakém příběhu figurují. Čtrnáctiletá Marika v Rekviem měla silné zázemí v reálné události, podle níž vznikl námět Josefa Klímy a scénář, i ve výtečném výkonu mladičké Ani Geislerové. Debutujícímu, teprve šestadvacetiletému Renčovi, jenž si v dětství vyzkoušel i herecké úlohy, zajistila pozornost diváků i médií.

OBJEVY

Mimochodem, bez zajímavosti není, že úplně první, osobitou hrdinku našel režisér vlastně už během studií na FAMU v dokumentu Srdíčko. Stará bizarní žena ověšená šperky s přezdívkou „Hraběnka“, kterou Pražané mohli v 80. letech potkat v podniku Narcis, svým zjevem i chováním doslova zpestřovala šedý socialistický čas.

Další výraznou hrdinkou se po Válce barev stala maturantka Tereza v muzikálu laděném ve stylu konce šedesátých let, k němuž si režisér napsal scénář ve spolupráci se Zdeňkem Zelenkou. I tahle blondýnka (s tváří Zuzany Norisové) šepotající v dešti o lásce a šumících akátech byla tak trochu rebelkou.

Minimálně kvůli něžnému citu ke klukovi, který si vyvzdorovala i na otci, ale jemuž dějinné zvraty nebyly dvakrát nakloněny. Román pro ženy přinesl na plátna Lauru, vypůjčenou ze stejnojmenné knižní předlohy Michala Viewegha. I ona se mile bouřila, hlavně vůči matce, z níž se nečekaně vyklubala rivalka v lásce. Lauru si zahrála Zuzana Kanócz, její matku Simona Stašová, dotyčného muže mezi dvěma ženami Marek Vašut.

Simonu Stašovou obsadil režisér o dekádu později i do televizního filmu Sebemilenec s další silnou hrdinkou (napsanou podle námětu Simony Monyové), zápasící s citovým vydíráním a patologickým vztahem mezi mužem a ženou. Lída Baarová nepotřebuje komentář, zpracování dramatického příběhu slavné české herečky ovšem mělo své slabiny. Navzdory Táně Pauhofové, jež tu odvedla dobrý herecký výkon.

Aktuální komedie natočená podle knižní předlohy Haliny Pawlowské přivádí na scénu už jen ženy zoufalé, páchající navíc zoufalé věci. Hlavní hrdinka v podání Kláry Issové určitě. Nevěře manžela čelí psychoanalýzou, topí se v řece pod kánoí a na párty se dřív, než uloví chlapa, stihne zpít pod obraz.

Ne všechny scénáře si režisér vybírá uvážlivě. Jedno je ale třeba říct díky svým hrdinkám objevil pro nás diváky zajímavé dívčí tváře. Od Ani Geislerové přes Zuzanu Kanócz až po Lucii Sipos (Na vlastní nebezpečí, Hlídač č. 47). Uvidíme, co objeví ve filmu následujícím. Třeba zase trochu přitvrdí. Nebylo by to na škodu…