Tenhle film musel být pro vás radostnou nabídkou, že?  
Neváhal jsem ani chvíli. S Kubou Štáfkem, který napsal scénář a také hraje hlavní roli vypatlaného hráče Laviho, se znám už delší čas. Máme se rádi.

Figura, kterou mi dal v tomhle filmu, není řekněme opatrně úplně kladná. A protože jsem zvyklý, že diváci na nás herce s oblibou nahlížejí optikou našich postav, zahalili jsme ji trochu do mlhoviny. Aby nebylo hned na první dobrou znát, o jakého člověka vlastně jde.

Splnilo natáčení vaše očekávání?
Moje postava je spíše okrajová, ale zato výrazná. Natáčecích dnů nebylo moc, pro mě jen čtyři. Ale v té divné pandemické době to byly radostné čtyři dny. Krásně jsme si zamakali.

S Jardou Pleslem představujeme ostrou dvojici, kterou si najímá jistý movitý chlap pohybující se kolem fotbalu jako, řekněme, své vykonavatele. Kdo myslíte, že je z nás dvou ten chytřejší a kdo tupý ranař?

Sám léta fotbal hrajete, v tom jste si svého času rozuměl i s kolegy z Dejvického divadla. Ještě pořád vás fotbal baví?
Baví. Hrál jsem od dětství, na každé vsi, kde to šlo. Ve čtrnácti přišla zásadní křižovatka přihlásil jsem se na sportovní gymnázium Přípotoční a zároveň na konzervatoř.

Na tu druhou to vyšlo dřív, a tak jsem se vrhl na herectví. Kdo ví, kde bych dnes byl, kdybych šel sportovním směrem. Možná někde v Kazachstánu nebo ve fotbalovém důchodu. Nebo bych trénoval dětský dorost. To by mě bavilo.

Ale já mohl hrát i při divadle, různé okresní přebory, takže to vlastně dobře dopadlo. Je to takové malé válčeníčko. Při jednom tomhle přeboru mě viděli přeshraniční bafuňáři z Německa a nabídli mi účast v jejich mužstvu. Byl jsem v šoku. Tak jsem si dokonce jednu dobu přivydělával u nich. Z divadelní gáže jsme platili doma výdaje, za zahraniční měnu jezdili na dovolené. Hezkej čas to byl.