Kdysi tady všude byl jen temný les, dnes tu stojí panelákové sídliště. Těmito slovy představují tvůrci svůj nový snímek Národní třída, vzniklý na základě nejpřekládanějšího románu spisovatele Jaroslava Rudiše. „Právě tady je doma chlápek, kterému nikdo neřekne jinak než Vandam. Žije sám v bytě na okraji Prahy a každý den doma cvičí, aby byl v kondici. Večer, když sídlištěm bloudí divoká zvířata, chodí se svými kumpány na jedno…“ Film, který dnes vstupuje do kin, režíroval Štěpán Altrichter. Ústřední postavu ztvárnil Hynek Čermák, známý ze seriálů Rapl či Zkáza Dejvického divadla.

Jaký byl váš první dojem po přečtení knihy?
Znám ji dobře, načetl jsem ji už dříve jako audioknihu. Takže jsem věděl, že je to krásná věc, jen jsem si upřímně nedokázal představit, jak z ní udělat film. Snad se to povedlo. Ze scénáře jsem měl dobrý pocit, za mě fungoval.

Bylo těžké proniknout do povahy člověka, který svou neschopnost žít v nových poměrech řeší agresí a překračováním únosných hranic?
Bylo. Vandamovy motivace nejsou úplně čitelné. Ale autor knihy Jára Rudiš s režisérem Štěpánem Altrichterem věděli, kam směřují, scénář oproti knize upravili. Celou dobu mě vedli podle své představy, byl jsem zcela v jejich rukou. Některý den jsme jeli třeba třicet klapek, než se mi podařilo zahrát to, co chtěli. Ano, k Vandamovi vedla obtížná cesta.

S Janem Cinou, který hraje připsanou postavu Psycha, to možná šlo o něco lépe.
Jejich interakce je taková parafráze na vztah otce a syna. Vandam asi trochu hledá někoho, s kým bude moci sdílet život. A Honza Cina se svou postavou pracoval opravdu moc vtipně.

Vandam je drsný rváč, pro ránu nejde daleko. Není ale černobílý, má i dobré momenty. Snadno se může stát, že jeho chování bude působit návodně. Přemýšleli jste o tom?
To víte, že ano. U takových scén vždycky hrozí, že to někdo vezme jako návod. Případní agresoři jsou ale hlupáci, a i kdyby film neviděli, budou se tak chovat stejně. S tím nic neuděláte.

Ve filmu je brutality dost. A ostrý slovník používáte prakticky od začátku do konce. Řešili jste míru vulgarit?
Nezdá se mi, že by toho bylo tolik. V životě je násilí víc. Ve filmu máme pár ran pěstí. A pokud jde o jazyk, takhle se prostě v Čechách mluví. V každé hospodě. Je to skoro jazyková norma, řekl bych. Otázka je, jestli je to správně. Není. Ale i to podle mě film řeší. Je zrcadlem skutečnosti, dnešní doby.

Ten odraz nepůsobí zrovna lichotivě. Dá se s tímhle marasmem dělat i něco jiného, než se rvát, nadávat po ránu svému okolí z balkonu a střílet na sídlišti divočáky?
To se mě moc ptáte. Kdybych znal odpověď, můžu kandidovat na prezidenta. Ale nevím, tak se na to vykašlu. Řeknu to takhle: u nás doma se nepereme a nemluvíme sprostě. Tím by to mělo začít.

Když vystoupíte z kůže Vandama, jak vidíte dnešní společnost vy sám?
Je to zoufalství. Korupce, xenofobie, hulvátství. Ale navzdory tomu mi pořád zůstává určitá naděje. Jsou tu i sluš-ní lidé, jen mlčí, čili se o nich tolik neví. Ve své sociální bublině jich mám mnoho. V tom je moje útěcha.