I ve třetím filmu Alice Rohrwacher, talentované italské filmařky, je znát, že ji formoval italský jih. Respektive chudý venkov a lidé kolem něj. Sedmatřicetiletá režisérka, jež si scénáře píše sama, z něj ale dokáže vykřesat podivuhodné charaktery a vynalézavě pracovat s náladou krajiny.

Diváky i kritiky zaujala už debutem Corpo celeste o dívce, jež si během příprav na biřmování stále tíživěji uvědomuje rozdíl mezi katechismem a realitou, kterou žije.

Druhý film Zázraky, který jsme viděli i u nás, líčí pevné rodinné vazby a pracovní rituály venkovské rodiny, do nichž zasáhne příjezd televizního štábu připravujícího reality show. Do snímku obsadila svou starší sestru Albu Rohrwacher, která se těší nejen v Itálii zaslouženému renomé a která vystupuje i v Lazzarovi.

Dobrem proti zlu

I Šťastný Lazzaro se odehrává na jihu. Na venkově, později ve městě. Režisérku k němu inspiroval novinový článek, který podle svých slov četla ještě na studiích. Byl o ženě, jež tvrdě vydělávala na chudých venkovanech, které si vydržovala na polích. Zneužívala jejich nevzdělanosti a platila jim za drsnou práci nízkou mzdou i nuznými podmínkami.

Až teprve po několika letech režisérku napadlo natočit o tom sociálně laděný příběh. „Jenže pak přišel Lazzaro,“ říká. „Zrodil se v mé hlavě a film přehodil na jinou výhybku. Dal mu punc mystiky i univerzality.“

Lazzaro je mladíček, jenž se zničehonic zjeví na tabákových plantážích na chudém venkově, kde lidé tvrdě dřou na zdejší šlechtičnu. Je ztělesněním dobra a nevinnosti, říká jen to, co si myslí a je otevřený všemu a všem. Věří, že lidé jsou v jádru dobří, na agresi reaguje úsměvem.

S těmi, které potkal na venkově, putuje obětavě do nevlídného městského slumu, napříč časem a na rozdíl od nich nestárne… Má šanci vyhrát nad lidskou zlobou, vypočítavostí a egoismem?

Alice je pověstná svým nasazením u příprav k natáčení i během něho. Kvůli filmu Zázraky osobně vyráběla med, který „hrál“ ve filmu na farmě a o němž si nastudovala vše, co bylo třeba.

Část Lazzara se odehrává pro změnu na tabákových plantážích, které patří k panství jedné z hrdinek filmu. Jak říká režisérka, „naše markýza stěží mohla zbohatnout na kukuřici nebo obilí. Proto ten tabák, luxusní zboží, v němž jedou velké prachy.“

Vlastní tabák

A tak štáb s režisérkou v čele tabákové rostliny sázel a čekal, až vyrostou. „Čekali jsme dlouhé měsíce,“ vzpomínala Alice v rozhovoru pro Variety. „Ve finále byly rostliny tři metry vysoké, tak si dovedete představit, jak jsme si mákli a jakou trpělivost jsme měli.“

Symbolickou roli má v příběhu i vlk. A protože žádný pes nevyhlížel podle Alice dostatečně divoce, hledal se chovatel s nefalšovanými šelmami. Našli ho ve Francii. Toho „nejmilejšího a nejhodnějšího“ zapůjčil štábu.

„Zakázala jsem elektrický plot, aby si zvíře neublížilo, tak natáčení probíhalo trošku nezvykle. Většinou je na place příšerný rámus, ale vlk měl takovou autoritu, že kdykoli se zjevil, panovalo naprosté ticho. To jsem nikdy předtím nezažila. Budu v budoucnu natáčet výhradně s vlky!“ uzavírá Rohrwacher, jejíž Lazzaro vybojoval loni cenu za scénář v Cannes a do kin vstupuje se čtyřmi nominacemi na evropské Oscary.