Cen už máte hodně. Je Jan Mikolášek rolí, za kterou jste si ocenění z nějakého důvodu upřímně přál?
Přál bych je i svým soupeřům. Viděl jsem jejich výkony a líbily se mi. Aktuální cenu sám sobě přeju hlavně kvůli celému projektu Agnieszky Hollandové. Jan Mikolášek byl impozantní postavou. Celý svůj život narval do léčitelství, uvěřil tomu, že má velký dar. Prací zaháněl i své vnitřní běsy. Takovému člověku bezpochyby připadají určitá očekávání jeho okolí banální. A řeší je razantně a neomaleně.

Jistá mrzutost a netaktnost v něm ale byly. Právě tenhle rozpor jeho osobnosti byl pro mě úžasnou šancí a dobrodružstvím. Hodně jsem o něm a jeho rozporech s Agnieszkou diskutoval. Ale zpět k cenám i Krajina ve stínu je film se silnou výpovědí. A nejen on. Myslím, že loni vzniklo několik dobrých filmů. Jsem rád, že jsme mezi nimi a že to kritici ocenili.

Domácí filmaři se poslední léta vracejí do naší historie. Myslíte, že je pořád co splácet?
Bezesporu. Nemyslím, že by každý rok měly být filmový trh a kina zaplaveny naší historií, ale jak Šarlatán, tak Krajina jsou záslužné a žádoucí počiny. Připomeňme si v tomhle kontextu, že Miloš Zeman vyhrál před sedmi lety volby tím, že vsadil na poslední chvíli na kartu sudetských Němců. Zkoušel na ní Karla Schwarzenberga, který odmítá kolektivní vinu.

Kdyby film Bohdana Slámy býval vznikl tehdy během kampaně, možná by Miloš Zeman dnes prezidentem nebyl. Mám dobrý pocit, že v tomhle může film někdy společenské situaci a paměti lidí napomoci. Dát věci do řádných souvislostí. Což se týká i Šarlatána.

Mají podle vás akce, jakou je třeba filmové udílení cen, smysl? Aby i v této době, s vědomím a respektováním různých restrikcí dávaly signál, že tu kultura je?
Mají smysl. Politici mluví měsíce o tom, jak jsou na tom lidé špatně, zmiňují se o podnikatelích, hotelech, penzionech, hospodách, skiareálech a obchodech. Málokdo se ale zmíní o kinech, divadlech, výstavách, koncertech. Opravdu málokdo, všímal jsem si toho. Pořád si zkrátka myslí, že kultura je něco, co společnost nepotřebuje. Ale to je omyl.

Takže ano, udílení cen, třeba tento večer, rozhodně má smysl. Víte, nejvíc ze všeho mi chybí nutná změna na Hradě a ve vládě, zdá se mi to jako nekonečný příběh. Obětoval bych dva roky života za to, aby na Hradě už byl někdo jiný. Nějaký harmonizátor věcí veřejných, zrovna teď to potřebujeme víc než kdykoli dřív. Ale věřím, že se snad zdárně proočkujeme a že i příští volby možná dopadnou příznivěji.