Příběh o sedmi bratrech, jež matčina kletba promění v krkavce a jež se o mnoho let později vypraví hledat jejich sestra, se natáčel ve Vysokých Tatrách, u Roháčů, ve Zvíkově, v jeskyních. „Nemáme tam jediný ateliér," říká pyšně scenáristka a režisérka. „Samé přírodní záběry. Ale o to náročnější práce byla – žádné triky, jen syrové podmínky a počasí, které právě vládlo. Nejvíc to pochopitelně odnášeli herci." To potvrzuje Martha Issová, která jako hlavní postava Bohdanka procházela zimou, vodou, kopřivami, ba i kukuřičným polem. „Bylo to náročné, ale musím říct, že jsem měla díky štábu neuvěřitelný komfort." V pocitu se to prý blížilo hollywoodské hvězdě, v reálu ovšem vypadaly podmínky poněkud jinak. Když na ni lili v potoce pětistupňovou vodu, vadl úsměv na tváři i jí. „Měli jsme v Tatrách na place jen jednu deku a auto, žádný stan nebo příbytek, byli jsme v rezervaci," směje se Nellis. „Tak jsme ji zabalili do deky, posadili do terénního auta a pustili topení. A takhle nám tam hollywoodská hvězda hezky schla…"

Jak ale tvrdí herečka, lidská energie to bohatě vyvážila. Například při scéně trhání kopřiv, z nichž má hrdinka ušít bratrům košile. „Zkoušeli jsme různé tělové rukavice, ochranu a tak, ale nic nefungovalo. Kopřivy vám propálily jakoukoli látku. Martha se nakonec rozhodla jít do toho po hlavě a začala je škubat holýma rukama, takže je to velmi autentický moment," přibližuje režisérka. „A protože jsme jich potřebovali hodně, vtrhl do kopřivové džungle celý štáb, byla to neuvěřitelná solidarita!" Tu projevovali i ti nejmenší, šestiletý chlapec, jenž hrál jednoho z bratrů, se prý dokonce nechal klovat filmovými krkavci (kterých bylo pro jistotu osm) a ani necekl, dokud nepadlo příslušné Stop!

Pro hudbu vybrala Nellis skladatele na Slovensku, Vaša Patejdla, který umí složit melodie. „Ve filmu, kde není mnoho slov, hudba často přebírá roli dialogů," vysvětluje režisérka, jež kvituje, že jeho hudba se úžasně propojila tvorbou Tona Popoviče a barokními nástroji. Zajímavě pojímá film i motiv zla, které - jak tvrdí autorka scénáře – musí člověk nejprve pochopit, pak teprve se mu může postavit. Tu nejzápornější postavu, královnu, jejíž chování děsí i budí hořký smích, hraje Sabina Remundová. „Alice to dobře napsala," podotýká Sabina. „Ukázat zlo v podobě, ve které je děti mohou potkat kolem sebe, je výborný tah."

„Draka nebo smyšlenou bytost děti v životě stěží potkají. Ale lidi, kteří s nimi budou manipulovat a budou je chtít využít a lhát jim, bohužel ano," dodává režisérka, jež vedla i herce k tomu, aby motivace negativních postav dokázali pochopit a podle toho hráli. „Naše královna je ztělesněním zla, jde jí o moc, což se blíží politice, pohybuje se v jakési šedé zóně intrik. A to všechno známe z běžného života. Myslím, že o tomhle je dobré točit pohádky, ne o kouzlech a jednání, kde vysvětlení nedostanu."

Sedmero krkavců, jež vznikalo s rozpočtem 48 milionů korun, má premiéru 3. června, ještě před tím se představí na festivalu ve Zlíně.