Klapka jedna lomeno jedna

Je neděle po poledni a na uhlířskojanovickém nádraží se točí údajně první scéna českého povídkového seriálu nazvaná Příběh sňatkového podvodníka.

„Párky, párky. Horké párky,“ zní perónem. Z vlaku vystupují dvě ženy, komparsistky, za nimi se snaží nepozorovaně vyběhnout Píďa, který se vytratí po kolejích.

Mezitím párkař nabízí své zboží cestujícím ve vlaku. V posledním okénku se natahuje pod buřinkou schovaný David Novotný, alias detektiv Holub. „Dobrý den, pane Holub,“ říká párkař a opouští scénu. „Stop,“ ozve se.

„Dejte Davidovi stupínek,“ volá mladá režisérka Rozálie Kohoutová. Pro příští záběr přibude párkaři další úkol, vykročit na stupínek, aby byl s táckem blíž detektivovi.


Nerušte, točíme


„Ticho, prosím o klid,“ ozve se a jede se další záběr. „Stop“. Na přejezdu za nádražím se zcela nečekaně objevilo „nedobové“ vozidlo. Je vyslána spojka, která ve chvílích ostrého záběru zastaví v pozadí dopravu.


Několikaminutovou sekvenci točí desetkrát, či jedenáctkrát.


Přichází místní starší paní a ptá se, zda něco pojede. Vypadá to, jako by vůbec nezaznamenala, že se na nádraží natáčí film.


Točí se ale za běžného provozu a hned na začátku, kdy se scéna ještě teprve připravuje, přijede vedle Regionova vlak, vystoupí a nastoupí cestující. Na pár minut se tak prolnou dvě časová pásma.


Zvukaři ještě zkříží plány obvyklý nedělní zvuk při sekání trávy, či túrování motocyklu.


Pro mě dobré

Po půldruhé hodině zazní konečné: „Pro mě dobré.“


Na plac přichází stavbaři scény, kteří připraví odjezd vlaku.


Třetí scénou, která se na uhlířskojanovickém nádraží natočí v podvečer, je situovaná do nádražní čekárny. Pro tuto příležitost si ji však filmaři upraví pro místní k nepoznání. Večer se tu odehraje scéna, kdy detektiv Holub sedí v nádražním lokálu a pozoruje muže se zlatým chrupem, který se „věnuje“ postarší dámě.


Filmový štáb má před sebou druhou polovinu natáčení v dobřichovické vile a za pár dní bude hotovo.

Uhlířskojanovičtí obyvatelé se tak budou moci kochat svou domovinou již letos na podzim, kdy seriál detektivních povídek od Karla Čapka bude v televizi odvysílán.


Podvodník nakonec naletěl podvodnici


A co že se to vlastně v povídce o sňatkovém podvodníkovi odehrálo? Zalistujte Čapkovými povídkami a přečtěte si příběh o tom, jak detektiv Holub opět chytí starého sňatkového podvodníka Plichtu. Zastaví se s ním na letním bytě. Ještě než dorazí do vězení, tak se zastaví v nádražní restauraci, kde začne Plichta okouzlovat další ženu. Ke svému velkému zklamání mu však detektiv Holub řekne, že jde o sňatkovou podvodnici Lojzičku. Plichta se na to rozohní, že v dnešní době už se nedá nikomu věřit.


Radek Holub: „Sňatkový podvodník balí bohaté dámy na zlaté zuby, to už by dnes nefungovalo“


Bloumajícího herce Radka Holuba bylo možné v neděli potkat v ulicích Uhlířských Janovic. Aby také ne, má k tomuto městu velmi blízký vztah. V přestávce mezi natáčením jsem mu položila na pár otázek.

Jak se cítíte v detektivce v roli sňatkového podvodníka?
Dobře, dobře. Balím starší paní na zlaté zuby a svoji výřečnost. Dneska nevím, koho bych na zlaté zuby nalákal. Tenkrát to svědčilo o tom, že je člověk bohatý. Svědčilo to o jeho kreditu. Ty dnešní, keramické, jsou možná dokonce dražší než zlaté.

Jaký je váš vztah k Uhlířským Janovicím?
Naše rodina tu má baráček. Já jsem sem od dětství jezdil na víkendy a prázdniny k babičce. Jezdil jsem sem tak do osmnácti let. Pak jsem přestal, pak už jsem dělal umění, tak jsem už neměl čas jezdit na víkendy. Dnes, když jsem se procházel po těch místech, tak mě zdravily staré babičky.

Jaké je pro vás tady oblíbené místo?
Určitě kostelíček. Byly tam kaštany, ale teď už tam zůstal jen jeden. Tam jsme si hráli na schovávanou. Jako starší jsme chodili do sokolovny za holkami. Randili jsme s holkami tady kolem nádraží, na koupališti a židovském hřbitově.

A co místa v okolí? Kam jste rádi chodívali?
Chodili jsme na třešně k Rašovicím, na rašovickou skálu nebo na houby do Borků.

Měli jste nějaké místo na houby?
Ano, když jedete k Sudějovu, tam jsou dobrá místa. V Sudějově je také zázračná voda pod kostelíčkem. Chodili jsme tam také na poutě.