Karlovarský festival má letos kvůli covidu-19 minimalistickou podobu: letní Tady Vary, v listopadu možná víkendovou akci 54 ½. Připouštíte variantu, že festival nebude ani příští léto?
Myslím, že příští rok se už plnohodnotný ročník konat bude. Připouštím variantu, že nemusí být ohlášená listopadová akce. Jak budou zpřísněná opatření dlouho trvat, nikdo netuší.

Na divadla už opět došlo, dočasně se zavírají. Do té doby diváci chodili?
Pokud vím, byla představení v Divadle Kalich přesunutá z jara, respektive jejich náhrada za březen, vyprodaná. Ta, co se teď nabízela aktuálně na kase, bohužel moc ne. Je nevýhoda, že televize pořád jede staré osvědčené pořady, třeba seriál Vyprávěj, a všichni na to donekonečna koukají. Já už některé repliky umím nazpaměť a říkám je dřív, než zazní na obrazovce. Uvědomil jsem si při tom jednu věc.

Vzpomněl jsem si, jak jsme s producentem Jaroslavem Boučkem točili o novém miléniu, Silvestr 2000. Byli jsme na Zanzibaru, po návratu jsme šli bouchnout šampaňské na Karlův most, lidi se tam smáli, radovali se.

Volal jsem mu, jaká to tehdy byla krása, jaké jsme měli sny a plány. Teď po dvaceti letech mi došlo u seriálových repríz, jak jsme na tom špatně.

Co vám nejvíc chybí? Lidé, setkávání, práce…
Naštěstí teď dokončujeme s Petrem Kolečkem film Božský děda, takže zatím jen čtu o tom, že někde tvorba stojí. Víte, co mi nejvíc chybí? Jistota. Aby někdo pojmenoval, co bude, s čím můžeme do budoucna, nebo aspoň v dalších měsících, počítat a s čím ne. Uděláte film a nevíte, kdy a kde poběží. Jestli vůbec. U Božského dědy zbývá snad už jen pár dnů. Co bude potom, nikdo neví. Dřív se dokončila postprodukce, připravila se premiéra a film šel do kina. Teď se spekuluje, kdy ho nasadit. Pro mě byla největší radost při tomhle natáčení potkávat se s lidmi.