Kolem půl osmé večer mě vítal starosta Václav Novák před místním vyhlášeným obchodem u hlavní silnice. Stál tam spolu s produkčním Janem Macolou. Filmový štáb s hlavní kamerou byly umístěny na protější straně, téměř v zatáčce při příjezdu do Senic od Okřínka.

„Vy chcete asi vědět něco
o tom filmu," domyslel si bystrý produkční a v kostce asi čtyř vět mi převyprávěl vztahový příběh, který se v Senicích odehrává. Jeden z hlavních hrdinů bydlí v domě hned naproti krámu, Karel Roden 
a Lenka Vlasáková, respektive jejich postavy v dalším domku dolů od krámu ve směru na Poděbradská Blata. Za chvíli se má před obchodem natáčet scéna, kterak Lenka Vlasáková přijíždí na skútru 
a cosi sděluje Karlu Rodenovi s Miroslavem Hanušem a také přibíhající sousedce.

„Je tu někde režisér? Já jsem s ním domlouval, že by si na pana redaktora udělal chvíli čas na krátký rozhovor," jedná trochu za mě starosta, který si tady po třech měsících tyká se všemi filmaři ze štábu. „Však taky ještě dneska v noci budu hrát," usmívá se starosta a produkční prozrazuje, že se první muž Senic mihne na plátně dokonce ve dvojroli. „Jednak jako zemědělec a dneska si zahraje policejního vyšetřovatele," prozrazuje muž od filmu.

Pak jsme se starostou odlifrováni do kostymérny, která je součástí zázemí u obecního úřadu. Pokud jsem si ty domy ve tmě nepopletl.
V kostymérně je příjemné teplo, herec Miroslav Hanuš 
v typickém úboru vesničana 
v tílku posedává na lavici 
a čeká, až bude povolán na plac.

Za chvíli se odkudsi vynořuje i režisér. Je mladší, než jsem si ho představoval. Ale sálá z něj pohoda a příjemný úsměv. Proto ani rozhovor není nijak formální 
a nepříjemný.

„Roden je připravený, můžeme!"

A pak už zpátky před krám. „Roden je připravený, můžeme," zní ve vysílačce a spolu se štábem České televize a starostou jsme požádáni, abychom se přesunuli na druhou stranu silnice, neboť právě před krámem se bude odehrávat děj a byli bychom v záběru.

Ještě vyzkoušet skútr, zda jezdí, jak má a už se na zkoušku Lenka Vlasáková rozjíždí od zatáčky na Okřínek a přijíždí ke krámu.

Režisérovi se zřejmě tahle varianta moc nezdá, protože 
v dalším pokusu, který odklapne klapka (opět krásná slečna, ještě jsem neviděl 
u filmu ošklivou „klapku") přijíždí Lenka na skútru 
z vesnice. Natáčení přerušuje průjezd několika aut a traktoru, silnice není uzavřená. Vždy se čeká na ticho po průjezdu.

Lenka však podle režiséra přijíždí málo razantně a sebevědomě. „Nevadí, že nezastavíš přesně na tom křížku, oni si k tobě když tak kousek popojdou. Ale přijeď tak, aby to vypadalo suverénně," radí herečce režisér a jede se znovu.

Tentokrát je jízda na skútru opravdu sebevědomá, ovšem na kamenitém plácku před krámkem zašlajfuje tak, až odlétávají kamínky. To už si skútr půjčuje režisér a chce ukázat správný příjezd. Bohužel ještě před zastavením najíždí na rantl a z malé motorky padá na zem. Při nehodě je lehce poškrábán jak skútr, tak pan režisér a natáčení je na chvíli přerušeno.

Karel Roden ve chvílích pauzy přechází před krámem, na krku šílenou šálu pro zahřátí. Při této větší pauze dostane od asistenta i žlutou bundu. Ač jeho hrdina je v natáčené scéně nervózní, on sám je klidný a co chvíli se i usměje. Prostě profesionál na první pohled.

A tak jde natáčení dál. Až příští rok půjdete do kina na film Nikdy nejsme sami, tak si na skútrovou scénu před senickým krámem vzpomeňte. Pokud tedy neskončí pod stolem střihače.

OTÁZKA PRO KARLA RODENA

O čem film a vaše postava bude a jak se vám tady v Senicích točí?

Tak z děje filmu bych nerad něco prozrazoval, to se nedělá. A jinak točí se fajn, přijali nás dobře tam, co bydlíme, i tady. Akorát někteří filmaři jsou strašný pitomci, protože tu pořád někdo od něčeho ztrácí klíče a tak je to s nima občas těžký (smích).