Kleinovy „Básníky" dostihl věk. Z někdejších mladíčků píšících poetické verše a dovádějících ve studentském divadle se stali padesátníci. Tváře jim brázdí vrásky a tělo různé neduhy. Iluze vystřídalo střízlivění, ještě pořád se ale dokáží nadchnout pro klukovinu. Tak je alespoň vidí Ladislav Pecháček, od roku 1982 jejich duchovní otec a autor scénáře šestého filmu Jak básníci čekají na zázrak, který dnes vstupuje do kin.

Stejně jako v minulých dílech se scenárista drží hesla „laskavostí ani humorem nic nezkazíš", jen výrazně přibylo nostalgie a product placementu. Ve scénáři i na plátně. A také trošku ztěžklo autorovo pero. Od poetické, odlehčené nálady prvních filmů k humoru, jenž sem tam zabrousí do surové lidové srandy (např. ve scénách s Evou Holubovou). Hlavní pánská dvojice ale naštěstí o svou sebeironii nepřišla, posilou je jim i Lukáš Vaculík. A překvapivě také Filip Antonio, dětský představitel Štěpánova syna, který svůj talent ukázal už vícekrát, mj. v Ondříčkově dramatu Ve stínu.

Do děje se tradičně vrátila (možná už na rozloučenou?) řada postav z minulých filmů: Vendulka utěšitelka, lékárnice Ute, profesor Ječmen, Emil Nádeníček či Kendyho a Štěpánův kamarád Karas. Některé figury jsou ale zbytné – jako třeba trio seniorů v podání Jiřího Lábuse, Josefa Abrháma a Rudolfa Hrušínského ml., kteří tu se svými křečovitými hláškami a hašteřením působí trochu samoúčelně.

Zápletka je prostá a využívá osvědčených principů rodinných komedií – stárnoucí Štěpán ovdověl a jeho syn mu po vzoru Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku hledá novou maminku. První na ráně je pochopitelně půvabná blonďatá sousedka s dcerkou. A pak je tu kromě Kendyho a jeho rozhodnutí natočit konečně celovečerák také motiv s nemocným profesorem Ječmenem, kterému Stěpán zorganizuje na nemocničním lůžku osvěžující setkání s mladou slečnou. I díky Josefu Somrovi zůstávají Básníci naštěstí povětšinou v rovině milého vědoucího humoru a navrch vnáší do příběhu sympatickou, byť mírně moralizující „lekci" o tom, jak nezapomínat na ty nejstarší.

Básnická „šestka" má navzdory výše zmíněným výkyvům a opakujícím se komerčním produktům slušný divácký potenciál. Tak snad jej nepromarní.