Tento článek a mnoho dalších najdete také v magazínu Víkend, který je standardně součástí sobotních tištěných Deníků, nebo právě zde v naší placené webové verzi. Jako předplatiteli se vám odemknou všechny prémiové články na Deník.cz.

Marie Glázrová se narodila 11. července 1911 v Horní Suché na Karvinsku do rodiny venkovského lékaře Vavřince Glasera. Měl pověst lidumila a zároveň byl nadšeným ochotníkem, odkud vyvěrala i láska jeho dcery k herectví. Nebylo tedy divu, že se v tomto oboru začala vzdělávat nejprve soukromě u herečky Izy Grégrové. Následně se stala studentkou dramatického oddělení Státní konzervatoře Praha, kterou ukončila v roce 1931.

Poté, co ji do svého divadla nepřijal Vlasta Burian, našla své první angažmá v Plzni, kde ale působila jen krátkou dobu. Už v roce 1932 nastoupila do pražského Divadla na Vinohradech. O sedm let později přešla „do služeb“ Národního divadla, jemuž zůstala věrná až do roku 1987, přestože v té době už žádné role nedostávala.

Elizabeth Taylorová ve své osudové roli Kleopatry.
Elizabeth Taylorová: Úchvatná Kleopatra i milovnice. Provdala se osmkrát

Na jevišti první české scény vytvořila mnohé lyrické a tragické postavy vášnivých žen. Jen Maryšu bratří Mrštíků si tam zahrála třikrát, a to v letech 1943, 1945 a 1956. K úspěšným patřila například i role Hippodamie v Námluvách Pelopových Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha. Její poslední úlohou v Národním divadle byla Adelaida Brucknerová v Kočičí hře nastudované v roce 1974, v níž účinkovala až do smrti kolegyně Dany Medřické v roce 1983.

Ve filmu se Marie Glázrová poprvé objevila v roce 1934, a to rovnou po boku Huga Haase v komedii Martina Friče Poslední muž. Následně ztvárnila třeba Annu Doušovou v dramatu režisérů Josefa Rovenského a Jana Svitáka Hlídač č. 47 (1937), Markytku v komedii tvůrců Václava Kubáska a Vladislava Vančury Naši furianti (1937), výraznou byla i její schovanka Jenufa ve filmové adaptaci románu Její pastorkyně (režie Miroslav Cikán, 1938).

Kněžna v Babičce

Zahrála si i kněžnu v Babičce (1940) režiséra Františka Čápa, povýšeneckou herečku Helenu v dalším Čápově dramatu Noční motýl (1941), tentýž tvůrce jí svěřil i úlohu taneční umělkyně Clo v dramatu Tanečnice (1943). Hvězdná byla také její Rozina ve filmu Otakara Vávry Rozina sebranec (1945).

Po válce se už na plátně objevovala jen sporadicky. Nezapomenutelnou filmovou příležitost doslala až v roce 1954 v pohádce Bořivoje Zemana Byl jednou jeden král… Ztvárnila v ní hubatou vdovu Kubátovou, která se dokáže postavit samotnému králi v podání Jana Wericha a jeho rádci jménem Atakdále – Vlastovi Burianovi – rovnou nafackuje. Můžeme se domnívat, že šlo i o způsob pomsty za časy, kdy s ní slavný herec ve svém divadle nepočítal.

Jiřina Jirásková v seriálu Sňatky z rozumu
Noblesa i sarkasmus. Jiřina Jirásková dokázala ztvárnit dámy i obyčejné ženské

Příznivcům pohádek utkvěla i jako Honzova máma v dalším Zemanově snímku Honza málem králem (1977). Naposled se před kamerou mihla v komedii Oldřicha Lipského a Zdeňka Podskalského Velká filmová loupež (1986), kde ztvárnila sebe samu.

Marie Glázrová byla i vynikající recitátorkou, tudíž byla i častým hostem v rozhlase. Posledních několik let svého života se údajně trápila tím, že už na ni filmaři nemysleli. Zemřela 19. února 2000 ve věku úctyhodných 88 let.

Marie Glázrová

* Narodila se 11. července 1911.

* Jejím manželem byl pěvec Národního divadla Eduard Haken. Jejich dcera Marie Ulrichová-Hakenová je dramaturgyně a politička.

* Zemřela 19. února 2000, pohřbená je na Vyšehradském hřbitově v Praze.