Legendární muzikál Andrewa Lloyda Webbera, který pro filmové plátno v britsko-americké produkci zrežíroval Londýňan Tom Hooper, vstupuje do českých kin s handicapem nelichotivých ohlasů ze zahraničí. A po pravdě, nové pojetí není lehké přijmout. Režisér to divákům nijak neusnadnil. Zejména těm, kteří tomuto žánru neholdují a míjejí se s jeho pravidly. Hooper přiznává důsledně divadelní stylizaci, a to je v případě filmového zpracování vždy ošemetné.

Se srstí, či bez ní?

Skladatel použil jako libreto Praktickou příručku o kočkách (Old Possum’s Book Of Practical Cats), kterou napsal ve třicátých letech T. S. Eliot. Britský básník amerického původu, jehož soukromá korespondence s dlouholetou přítelkyní, zveřejněná před pár dny princetonskou univerzitou, v současnosti vzrušuje světová média.

O popularizaci jeho „kočičí“ sbírky se zasloužil mistr britské muzikálové tvorby sir Andrew Lloyd Webber, jehož původní verze muzikálu Cats vzbudila při své londýnské premiéře v roce 1981 značné nadšení. Webberova muzika zajistila divadelním Kočkám nehynoucí slávu. Hned po jeho muzikálovém hitu číslo jedna: Jesus Christ Superstar.

Cats, jež mají dodnes na kontě dvě ceny Grammy a sedm cen Tony, se v průběhu let několikrát objevily i na českých pódiích. V pražském Divadle Milenium, Hudebním divadle v Karlíně, plzeňském Novém divadle, Městském divadle Brno, aktuálně jsou na repertoáru ostravského Národního divadla moravsko-slezského (kde jsou chváleny). Jednou z nejčastějších a nejkurióznějších otázek, jež muzikál vyvolává, je ta, jestli hrát Kočky v kostýmech se srstí, či bez ní. Jste-li zastánci kožíšků, pak vás film Toma Hoopera potěší, pokud ne, snad ani neutrácejte za lístek.

Královny noci na kočičím bále

Upřímně, srst asi není to zásadní, co by vadilo. Webberova fantaskní féerie a alegorie na lidskou společnost nahlíží do světa koček, „královen noci“. Odehrává se na kočičím bále, kde vždy jedna vybraná kočka dostane šanci na nový život. Volba je na nejstarší z nich. V jejím kostýmu se ve filmu vrací Judi Dench, která si muzikál zkusila už na londýnské scéně. A kromě hitu Trevora Nunna Memory, proslaveného mimo jiné Barbrou Streisand, je tu i premiérová skladba Beautiful Ghosts, kte-rou Webber připsal speciálně pro největší hvězdu letošního zpracování, zpěvačku Taylor Swift. Ta se ve snímku objevuje v roli ladné Bombaluriny.

Hooperovi se daří ve větších celcích. Zdařile rozehrává taneční choreografie a působivé obrazové kompozice v nočních kulisách (šmrnc má hlav-ně stepovací číslo na kolejích nad řekou). Pohrává si s motivem stáří (dojemný výstup Iana McKellena, jenž ztvárnil divadelního kocoura Guse). Akcentuje symbolický přesah libreta potřebu svobody, respektu a empatie.

Ta je obsažena zejména v motivu zavržené Grizabelly (zde tmavší pleti v podání Jennifer Hudson), z něhož lze opět vyčíst módní snahu vyrovnat se s menšinami a outsidery všeho druhu.

Mnoho sentimentu, málo humoru

Celkově však filmu chybí hravost a lehkost, jaká kočkám náleží. Hooperův film naráží na doslovnost divadelního pojetí. Pokusy o vtipné scénky a lascivní pohyby koček nefungují, k politování je především Rebel Wilson, připomínající přežraného Garfielda. Některé momenty hraničí s nevkusem. Zbytečně mnoho sentimentu, málo humoru.

Webberově hudbě zpracování neuškodilo, totéž platí o písních a jejich interpretaci. Herci včetně stále populárnějšího Idrise Elby se snaží, všechna čest. Tím to ale končí. Škoda, že Tom Hooper nenašel odvahu víc se odvázat a najít k filmovým Kočkám osobitější klíč. Slušel by jim. Takhle jsou z nich jen dobře tančící a zpívající kožíšky, které se pokoušejí vlísat do přízně rozpačitého diváka.

Hodnocení Deníku: 50 %