Na začátku byl scénář o dvou rodácích ze Šumperka, kteří se v dospělosti vracejí do rodného městečka, aby pátrali po kořenech rodinného tajemství jednoho z nich. A se scénářem zjevné okouzlení poetikou černých komedií bratrů Coenů a snad i osobitých severských gangsterek.  Nejvděčnějším momentem je motiv světáckých kamarádů, zažívajících v rodném Šumperku ukrutnou nudu, kterou naruší svým amatérským pátráním. To, co je navíc, film zatěžuje. Včetně kombinace různých žánrových prvků, rozkročené od situační a černé komedie až k vážně míněné rodinné sebereflexi, jež celku nesvědčí.

Dvě hodiny jsou na komedii příliš

Krásno nemilosrdně prozrazuje na své tvůrce vše: to dobré a divácky fungující: tj. vtipné dialogy a vypointované absurdní situace, známé z televizní Partičky a Sokolových divadelních kusů z pražského Činoherního klubu, i to, v čem Sokol s Fingerem selhávají a kde potřebovali zkušený dohled – smysl pro proporce a dějovou zkratku, stylová roztříštěnost. Přitom dílčí věci ukazují, v čem byla Sokolova parketa silná: třeba schopnost napsat výrazně stylizované figury (recepční, dvojice pohřebáků nebo potenciální vražedkyně Blanka) a také cit pro obrazovou stránku (záběry přes lávku na tichý rybník, noční scény v krajině – díky za kameru Tomáše Sysla!). Některé momenty úžasně baví (noční badminton na ulici jako za mlada, erotická etuda v hotelu, auto končící ve foyer: „tak kino Svět je zase votevřený!"), jiné jsou zbytné (zdlouhavý úvod s kluky v rybníce, bouračka dvou aut, místní ples), už proto, že mohly ubrat filmu potřebné minuty – dvě hodiny jsou na komedii příliš. Onu Sokolem řečenou „správnou optiku, jakou věci sejmout" se očividně najít nepodařilo. Dodejme ovšem na obranu tvůrců, že většině z toho mohli zabránit dramaturgové (Vojtěch Frič, Jaroslav Sedláček), kteří onu rozklíženost museli alespoň tušit.

Výborné herecké výkony

Podobně jako u coenovských filmů není ani zde dořečeno vše a je na divácích, jak si předložený příběh vyloží. K tomu, aby se ale v závěru divák necítil ošizen (například že se nedozví jméno potenciálního vraha), chybí tvůrcům vypravěčská zručnost a lehkost jejich amerických vzorů. Herecké výkony jsou výborné (hlavní dvojice Sokol-Finger, Jana Krausová, David Matásek jako protivný recepční či Karel Roden, jenž si zjevně svého úchylného pohřebáka užil), i na nich je ale občas znát, kde neujasněná žánrovost funguje a kde ne. Spolehlivou laťku si drží kromě kamery ještě hudba Jana P. Muchowa.

Věčná škoda. Mohla to být černá komedie, osvěžující žádoucím způsobem stojaté vody českého filmu. Jedna věc je ale důležitá: v Ondřeji Sokolovi máme, pokud jde o tento žánr, zjevně slibný talent. A i to stojí za malou radost.

Zdroj: Youtube