Pohádková předloha bratří Grimmů (a potažmo Boženy Němcové) se dočkala už jednoho domácího přepisu, v roce 1993 ji natočil v televizní verzi Ludvík Ráža, a vůbec ne špatně. Režisérka a autorka scénáře Alice Nellis měla výhodu filmového plátna. A využila ji vrchovatě. Napsala dobrý scénář, který pracuje s čistým jazykem a milým humorem, aniž by se jakkoli podbízel divákovi, zkušeně zvolila herce a velkoryse pojala obrazovou stránku.

Výsledkem je poctivá pohádka, která zručně kloubí žánrové prvky jako moudrost, odvahu i dobrodružství s moderním výrazem. Výchozí dramatickou zápletku o prokletí sedmi synů, z nichž se stali krkavci, Nellis posunula dál do příběhu, takže o jejich osudné chvíli se dozvídáme až později. Pro neznalé dětské diváky tím vzniká zajímavé tajemství, jež objevují spolu s Bohdankou. Zbytek víceméně kopíruje předlohu: aby hrdinka zlomila kletbu, musí natrhat kopřivy, utkat plátno a ušít sedm košil. A nevydat přitom jedinou hlásku. I když na konci cesty málem skončí na hranici…

Alice Nellis má cit pro žánry a projevila jej i tentokrát. V její pohádce mají pevné místo venkovské rituály a tradice (draní peří, vyšívání, návštěvy kostela), strastiplná cesta za pravdou a štěstím, nutná oběť, láska i vykoupení. A samozřejmě potrestané zlo.

Vypráví čistě, bez odboček a s mimořádnou obrazovou silou. A úplně lehounce a nenásilně pašuje do dialogů životní moudra platná nejen v pohádkách („Slova mají svou váhu, jsou-li vyřčena ve správnou chvíli"). Dramatické momenty vyvažuje radostnou emocí (Bohdančin triumf nad kopřivami) a slovním i situačním humorem. V něm se našla většina herců: Zuzana Bydžovská jako čarodějnice s nabroušeným jazykem („Ty jsi ukecaná i beze slov, co?"), Sabina Remundová jako krásně zlovolná královna, oscilující mezi přetvářkou a komickým „pucováním" přihlouplého syna, i Martha Issová se svou půvabnou vzpurnou vyřídilkou. Přitom nejde o ploché figury. Každá má svůj nejednoznačný charakter, ať už dotyčná královna, jež se vlastně jen snaží nevhodnými prostředky zabezpečit „své" dítě, její zavržená sestra s nešťastným osudem čekající na akt spravedlnosti, princ Norbert, bezelstný ve své hlouposti či jeho bratr Bartoloměj zápasící s vnitřní nejistotou, kterou scenáristka důmyslně promítá do jeho koktavosti.

Zdroj: Youtube

Zvláštní zmínku si zaslouží lyrizující kamera Matěje Cibulky, který maximálně zúročil syrovou krásu skalnatých Vysokých Tater, údolí a řek, a to ve všech ročních obdobích. Jeho cit pro náladu a uměřené svícení, ať už v kostelních scénách, nebo v krajině (například noc v jeskyni s lunou na nebi a siluetami krkavců), má lví podíl na obrazové magii filmu. Jíž mimochodem svědčí i hudba Vaša Patejdla.

Dodejme, že pohádka je dotažená do všech detailů. Od castingu dětí (představitelka malé Bohdanky se podobá Marthě Issové) přes drobné rekvizity jako „hřeben vzpomínek" ve vlasech až po nádherné kostýmy Kateřiny Štefkové. A ještě jedna věc stojí za pozornost – pod projektem je podepsána teprve čtyřiadvacetiletá producentka Ester Honysová. Klobouk dolů, takových potřebujeme víc.

Jinými slovy, energie, kterou do filmu vložil celý štáb, se promítla na plátno v plné síle. Včetně autentických puchýřů ze škubání kopřiv na předloktí hlavní představitelky, jak potvrdila režisérka. Prostě až na dřeň prožitá dobrodružná výprava lidí, které baví dělat film. Nenechte si „Krkavce" v kině ujít, jsou v tom nejlepším slova smyslu pro nás všechny.