Je obdivuhodné, s jakou noblesou se dokázala přehrát ze zmíněných princezen přes jemně ironické manželky, přítelkyně a matky až k postavám, jakou byla třeba nepřehlédnutelná profesorka hudby v první řadě seriálu Gympl s (u)čením omezeným. Vděčíme jí za mnohé – i za to, co si možná ani neuvědomujeme, protože to považujeme za automatické. Například za šmrnc a sarkasmus, jaký uměla dát právě pohádkovému archetypu princezny. Než se poprvé objevila na plátně v kožíšku či červánkových šatech se svým pověstným uličnickým úsměvem, znali filmoví diváci jen zámecké slečinky či venkovské dívky upejpavého chování, které v koutku způsobně čekaly, až jim princové nebo statní chasníci pomohou ke štěstí. Libuška přišla a dala svým hrdinkám patřičnou důstojnost a razanci. Aniž by přitom ovšem ztratila pel krásy a dívčí jemnosti. Klobouk dolů, to každá herečka neumí.

Nejpopulárnější česká herečka

Zahrála ale s gustem i mnohem odlišnější charaktery – třeba energickou paní učitelku v Menzelových Slavnostech sněženek, mírnou maminku ve Svěrákově Obecné škole nebo ironickou, jemně zahořklou Alici ve výtečné Dürrenmattově hře na motivy Strindbergova Tance smrti o manželech, kteří neumí žít spolu ani bez sebe - v režijním pojetí Petra Kolihy. Za partnera měla životního druha Josefa Abrháma a byl to herecký koncert! S ním vytvořila i další brilantní dvojice na obrazovce či plátně (za všechny alespoň Vrchní, prchni, televizní Svatební cesta do Jiljí či Všichni moji blízcí). Není divu, že patří  už čtyři dekády k nejoblíbenějším herečkám, jež sbírají ceny u diváků.

Stárne s elegancí

Dodnes jsou oblíbené její pohádky Princ a večernice, Třetí princ, Sůl nad zlato či Malá mořská víla, kde hrála se svou o pět let mladší sestrou Miroslavou. Populární jsou komedie Jak utopit doktora Mráčka, Můj brácha má prima bráchu, Vesničko má středisková či Silvestr svobodného pána. Brněnská rodačka zdědila lásku k divadlu zřejmě po otci, který připravoval čas od času v místní sokolovně ochotnická představení. Po matce, která učila na oděvní průmyslovce, zase zálibu v navrhování šatů.

Stárnout umí herečka zjevně s elegancí a citem pro míru. Po delší odmlce ji uvidíme znovu na plátně kin - v září ve filmu Jiřího Menzela Donšajni a na Vánoce v romanci Lenky Kny Přijde letos Ježíšek?, v níž hraje opět s Josefem Abrhámem.

Očima kolegů

Vojtěch Dyk, herec:

Já se s paní Šafránkovou sešel teprve před pár lety díky pohádkám Micimutr a Kouzelná tetička Valentýna. Byla přesně taková, jak jsem si ji vybásnil. Je nejen křehká Popelka, ale herečka s velkým komediálním nadáním. Předevčírem jsem shlédl v televizi dokument, který o ní točil její syn. Byl to jeden z nejhezčích portrétů, jaké jsem viděl. Působila bezprostředně, úžasně, společnost jejího muže Josefa Abrháma to ještě podtrhla. Byl to pro mě velmi inspirující zážitek.

Zlata Adamovská, herečka:

Já se s Libuškou viděla jen jednou a to už je hodně dlouho. Během natáčení pohádky Princ a Večernice. Ona hrála Večernici, já jednu z princezen, které se snaží vypečený královský synek rychle provdat a dostat z baráku. Byla jsem tehdy skoro ještě vykulený dítě. Ale jinak mám Libušku spojenou jako asi každý s její Popelkou. V téhle roli byla naprosto kouzelná a nepřekonatelná. Neumím si představit, že by to stejně půvabně zahrála jakákoli jiná herečka.

Zdeněk Zelenka, režisér

Během dvaceti let, co se známe, jsme spolu natočili jen tři filmy. Dvě pohádky a televizní hru Královský život otroka o bajkáři Ezopovi. Vždycky to byla příjemná spolupráce. Co pamatuji, hrála ve filmu jedinou negativní roli: zamilovanou potvoru, právě v Královském životě. Ale i tu vystřihla s neobyčejným půvabem. Musí to být pro herečku jejích kvalit trochu únavné hrát pořád kladné role. Tak jí k jubileu přeju, ať ještě dostane jednu pořádnou zápornou postavu, aby si to užila!