V Medvídkovi si Jiří Macháček zahrál spolu se svou dcerou. V době natáčení bylo Bertě Macháčkové čtyři a půl roku a ve filmu dostala poměrně velký prostor. Jan Hřebejk si pochvaluje, jak autenticky na plátně působí okamžiky, kdy spolu hrají skutečný táta a skutečná dcera.

Jiří Macháček z toho však zpočátku velkou radost neměl, obával se, aby z holčičky nevyrostla herecká primadona. Často se totiž stává, že všichni kolem dětských hvězd skáčí a rozmazlují je. „Takové dítě pak začne být ve svých šesti letech závislé na hraní a obtěžuje rodiče tím, že chce další natáčení,“ svěřil se Jiří Macháček.

Ale nakonec musel přiznat, že mu byla malá Berta lepší partnerkou, než čekal.

Ve filmu hrajete pod svými jmény. Byl to záměr?

To ne, spíš náhoda. Na zkoušce jsme seděli a někdo řekl – přesně tak, jak to říká Ivan, by to mohl říct Roman. Ukázalo se, že nikdo netuší, o kom je řeč. Takže se v určitý chvíli řeklo, že to budeme hrát pod svými jmény, s čímž nesouhlasila jediná Táňa. Takže jediná Taťána Vilhelmová si ponechala jméno Vanda.

Mimochodem, kolikrát na vás musela hodit ten dort, než se jí povedl ten přesný zásah do obličeje?

Ona se dokázala trefit jenom v tom prvním záběru. Při těch dalších se už nikdy netrefila, takže bylo potřeba mnohem víc dortů. Pak ale přišel naštěstí na plac Ivan Trojan, který není úplně silný v těch intelektuálnějších polohách (tedy jak mu to velí jeho postava v Medvídkovi), převzal její hod a trefil se hned napoprvé. Je to špičkový basketbalista.

Ve filmech autorské dvojce Hřebejk – Jarchovský se někdy improvizuje. Platilo to i u Medvídka?

Improvizovaná byla taneční scéna, v níž se baví tři chlapci, kteří spolu kdysi před dvaceti lety chodili na gympl. Vzniklo to v jednom bytě, kde byl shodou okolností gramofon a desky. Ty jsme si začali pouštět a pak tančit. Zalíbilo se to hlavně kameramanovi Honzovi Malířovi a tak jsme si říkali, že bychom měli Honzu Hřebejka přesvědčit, aby to ve filmu použil. Nakonec jsme to prosadili i u Jarchovského. Další improvizace byla s mojí dcerou, když jsme točili scénu v galerii, která je na tom už tak blbě, že v ní jako galerista vystavuji vláčky. S Honzou Hřebejkem jsme si říkali, že netušíme, co se stane a tak jsme nechali volně plynout dialog s tím dítětem. S odstupem času si myslím, že se povedl.

Podporoval byste dceru Bertu, kdyby projevila zájem hrát více?

Já si samozřejmě nemyslím, že by se z mé dcery během osmi dnů stala herečka. Jsem rád, že viděla, jak tatínek pracuje a vydělává na rodinu. Kdyby si někdy později chtěla zahrát ve filmu, tak bych jí to zakazoval do té chvíle, než by mi řekla, že na mé zákazy kašle.