Dvě další hlavní ženské role ztvární Eva Vejmělková (právnička) a Jana Paulová coby překladatelka. Jak známo, snímek natáčí režisér Dušan Rapoš (scénář napsal s Evou Vejmělkovou) a jeho producentem je Petr Šiška. Mahuleně Bočanové alias novinářce Moně jsme v této souvislosti položili několik otázek.

Čím chtěla být Mahulena Bočanová v dětství? Váš tatínek byl architekt a matka krasobruslařka…?  
Chtěla jsem být popelářem nebo černoškou. A vzhledem k tomu, že jsem natáčela od malička televizní pohádky i filmy a moje sestra studovala pražskou konzervatoř, tak mé cesty mě zavedly v patnácti letech k talentovým zkouškám na stejnou školu jako sestru, jen s malým rozdílem na hudebně-dramatický obor. Původně jsem také uvažovala o baletu, ale asi ve dvanácti letech mi řekli, že budu příliš vysoká a prsatá a že to je pro balet pohroma, tak jsem naštěstí zůstala u herectví. Balet je šílená dřina a důchod už ve třiceti letech. Prostě řehole.

Vybrala jste si tedy herectví. Je pro vás stále atraktivní?
Moje práce je pro mě radost, žiju s dcerou, na jejíž výchovu potřebuji hodně trpělivosti a pevné nervy, takže změna prostředí znamená pro mě opravdu relaxaci. Hraju ve dvou divadlech, točím seriál, filmy. Vše se snažím skloubit tak, abych půl měsíce byla doma, a tu druhou půlku dřu na kost a spím třeba jen čtyři až pět hodin, někdy i vzadu v autě, když mě vozí filmové auto po představení na Moravu, kde točím a pak jedu zase zpět. Je to únavné, ale jde to. Vše je o disciplíně a zvyku.

Mahulena Bočanová při natáčení komedie Ženská pomsta.Mahulena Bočanová při natáčení komedie Ženská pomsta.Autor: Petarda Prodaction

Začínala jste na naší první scéně, vyzkoušela jste si Činoherní klub a další špičková divadelní angažmá. Co pro vás divadlo znamenalo a znamená?
Domov, přátele, chvění srdce, radost a prospěšnost…

Které dosavadní příležitosti v divadle, ale i ve světě filmu a televize se zapsaly nesmazatelně do vašeho života?
Zásadní asi byly moje divadelní role v Činoherním klubu v režii Iva Krobota, jako například v Sexu noci svatojánské, ale také Saša v Ivanovovi, ale i v dalších. Působení v „Činoheráku“ hodně zformovalo můj profesní život. Už tam hraju třicet let a to je značná část života. Asi další výrazná práce v mém dosavadním tvůrčím působení bylo Stardance, kde diváci měli možnost poznat „Mahu“ z jiné strany. Velmi úspěšný byl seriál Vyprávěj, a moje Miládka. Pokud jde o filmy, tam bych zařadila Kouzelný měšec nebo Golet v údolí.

Proč jste přijala hereckou nabídku v komedii Ženská pomsta režiséra Dušana Rapoše?
Pan Dušan Rapoš je slunce, chodící slunce, miluju muže bez mindráků, kteří ctí ženy a gentlemanství z nich kape. To je Dušan. Plus jeho nadhled a smysl pro humor je také nesmírně příjemná okolnost. Film má šanci být milou rodinnou komedií ze života. Budu nám držet palce.

Prozradíte čtenářům více o postavě, kterou v ní vytváříte?
Odvážnou, chytrou, sebevědomou novinářku Monu. Ale jako každá žena i Mona občas podlehne iluzi a udělá zásadní chybu, když přijede bez upozornění domů ze služební cesty o den dříve a kola se roztočí.

Některé vaše kolegyně mi prozradily, že jste velmi silná osobnost, která si poradí v nejedné těžké životní situaci. A navíc jste stále velmi půvabná žena. Jak se dá skloubit náročná práce herečky, starostlivé matky s občasnými chvílemi s nějakým příjemným mužským?
Nemám čas stárnout, asi tak, moje stále dětská dcera mi to nedovolí. Také máme v rodině milosrdné geny, po mámě i po tátovi, také je fajn, když člověk není hajzlík a nemá iq tykve, to se v tom obličeji také odrazí. A můj soukromý život s přítelem si prostě musíme pečlivě plánovat.

Jak jste prožila letošní Vánoce?
Jako každý rok. Jeli jsme s dcerou k sestře do jižních Čech na klasickou staročeskou chalupu, také za rodinou do Františkových Lázní a s přítelem na par dní sami do Tater na stejné místo jako loni. Mám ráda stereotypy.

Máte nějaké přání do roku 2020?
Ne, z toho jsem už dávno vyrostla.