Ostatně ani příběh není zcela originální – hrdinku, jejíž mládí bylo tak bujaré, že netuší, kdo je otcem její dcery, už přivedl na plátna kin v půvabné komedii Dobrý den, paní Campbellová! roku 1968 Melvin Frank.

Excelovala v něm Gina Lollobrigida, jejíž Italka Carla žije od druhé světové války na střídačku se třemi americkými vojáky. Narodí se jí holčička, Carla po válce pragmaticky pobírá alimenty od všech potenciáních otců a požívá úcty válečné vdovy – dokud veteráni nevyrazí za ní, aby se podívali na dcerku…

MERYL, BOND A ŘECKÉ SLUNCE

Nic to ale nemění na tom, že Mamma Mia! z režijní dílny Phyllidy Lloyd si před deseti lety našla své diváky a byla letním požehnáním pro kina (šest týdnů na první příčce v žebříčku). Filmový projekt postavený na písních švédské kapely ABBA se totiž zrodil za šťastné konstelace.

Tvůrčí ženské duo (scénář napsala britská autorka řady televizních seriálů Catherine Johnson) totiž našlo funkční klíč pro zábavný muzikálový hit. Ve spolupráci s členem ABBA Bennym Anderssonem vsadilo na restart kultovní švédské skupiny ze 70. let a oslovilo známé herce, kteří měli chuť zkusit si jiný žánr. Režisérka Phyllida Lloyd měla navíc k dobru i režii divadelní verze Mamma Mia!, jež se už předtím stala světovým hitem.

A tahle sázka vyšla. Meryl Streep, Pierce Brosnana, Colina Firtha i Stellana Skarsgårda natáčení zjevně bavilo a diváky zase bavilo se na ně dívat. Meryl odzpívala všechny skladby osobně (Andersson o ní řekl, že je pěvecký talent), Colin Firth zase vlastnoručně odehrál kytarový part u písně Our Last Summer. K autenticitě ostrovních kulis přispěla bezpochyby i účast místních obyvatel městečka Damouchari na ostrově Pelion, kteří si zahráli při masové taneční scéně na molu.

Pro úplnost dodejme, že Mamma Mia! se stala milou tečkou tehdejšího ročníku karlovarského festivalu, jejíž svěžest a taneční lehkost zvedla při závěrečné projekci po udílení cen ze sedadel mnohé diváky.

TĚŽKOPÁDNÁ DVOJKA

Mamma Mia 2, jež dnes vstupuje do kin s podtitulem Here We Go Again (jsme tu zas), vyvolává spíše otazníky. Proč nebyl Ol Parker (podepsaný pod oběma díly filmu Báječný hotel Marigold), režisér i autor pokračování, více odvážný – jako jeho předchůdkyně?

Proč napsal scénář bez nápadů opakující prověřené momenty, ba i písně z prvního filmu, takže snímek místy vypadá jako nudný odvar? Proč měl vlastně potřebu vracet se do minulosti Donny? Když nenašel klíč k vyprávění jiného zábavného příběhu?

Řečeno v kostce – Lily James coby Donna juniorka má vcelku drive, nicméně bez Meryl Streep (jež se ukáže až v posledních třech minutách) nemá film šmrnc. Totéž platí o dalším mladém castingu – chlapeckém triu zosobňujícím mladičkého Sama, Billa a Harryho, na charisma tří „tatínků“ ve starším vydání Pierce Brosnana, Colina Firtha a Stellana Skarsgårda zkrátka nemají.

Své mladší protějšky válcují i Christine Baranski a Julie Walters (Donniny kamarádky), zde spíše v pozadí, ale pořád s větší jiskrou než mladé herečky hrající je ve dvojce. Zkrátka staří (s prominutím) válcují mladé. Vlastně to platí i o Cher v roli babičky, jež trochu vyznívá jako parodie, ale svou parketu ovládla. To je na pováženou.

Zápletka s dvěma časovými rovinami nefunguje, písně se jen opakují a těch pár slušných choreografií na celkový náboj spatlaného filmu nestačí. Po premiéře roku 2008 vydělal první film 610 milionů amerických dolarů a byl nejvýdělečnějším neamerickým snímkem roku. Jak si povede nenápaditá dvojka, bůh suď. Ale tahle čísla rozhodně neudělá.

Hodnocení Deníku: 40 %