Marika Procházková: 
Jsem holka neposedná

Není na vás humor Jetelínu chvílemi příliš drsný?

Není. Zatím jsem se nesetkala s ničím, co by mi připadalo nevhodné nebo přes čáru. Když se nám přece jen něco zdá být lehce za hranicí, snažíme se to obrousit, zjemnit, aby to nebylo vulgární a nikoho to neuráželo. Mám ráda černý humor, židovský, suchý anglický ani drsný humor mi nevadí. Jsem zvědavá, co unesou diváci, jestli je to bude bavit tak jako nás. Já jsem hodně velký recesista.

Hlavně si umíte udělat legraci sama ze sebe. Ne každá herečka by snesla, že hraje postavu, která je naivní, až trochu blbka.

Neřekla bych, že je Marie přímo blbka, myšleno ve smyslu hloupá, spíš je naivní. Má dlouhé vedení, jako by jí všechno došlo až druhý den. Bob s ní zachází někdy velmi nevybíravě, což se okolí nelíbí, ale ona si trvá na tom, že je dobrosrdečný, láskyplný a jen někdy ve vypjatých situacích prudký, prostořeký a unáhlený, zkrátka horká hlava. Marie ho bezmezně miluje a vždycky mu odpustí. Přesný typ holky, která se obětuje pro muže.

Má Marie také něco z vás?

Já to jinak neumím, musím vycházet ze sebe. Myslím, že v každé ženě je obsaženo celé spektrum ženského pokolení, od jeptišky až po kurvu, od hlupačky k vědmě. Což neznamená, že ty polohy musí žít. Pro mě je důležité, abych v každé roli byla jiná. Nebavilo by mě, kdybych šla z projektu do projektu a hrála stejně. V jednom období se mi stávalo, že nabídky byly velmi jednotvárné, což mě netěšilo, tak jsem je začala odmítat. Měla jsem pocit, že by to pak diváky ani nebavilo. Herectví je nádherné ve své proměnlivosti.

Zdroj: Prima

V seriálu mluvíte se slovenským přízvukem. Ten jste si prý k postavě přidala sama?

Marie vyhrála na škole nějakou soutěž krásy a mě napadlo, že by klidně mohla být mladičká Slovenka přesazená na střední školu do Čech. Nikdy se ale pořádně nenaučila česky, takže jí zůstal slovenský akcent. Pro následný vývoj seriálu by mohlo být fajn, že najednou přijedou příbuzní ze Slovenska, jejichž návštěva nabízí rozvinout spoustu překvapení a humorných scén. Moc bych si přála, aby mou maminku hrála Zdena Studénková. Tato nádherná a elegantní žena by mohla být Marii krásným předobrazem a zároveň celoživotní výčitkou. Maminka, bývalá modelka, chtěla, aby šla dcera v jejích šlépějích a pokořila světová mola. Ale ona se místo toho zahrabala v kuchyni v Jetelíně.

Není náročné na přízvuk pořád myslet a hlídat, abyste na něj nezapomněla?

Je to pro mě výzva. Čeština mne neplete, protože tou mluvím, jen přepnu na přízvuk. A v afektu může ujet i slovenština, lze tedy přeskakovat z jednoho jazyka do druhého, takže je to pestré. Těší mě, když mám možnost si u postavy vytvořit nějakou překážku. A Marie se díky tomu od mých předešlých rolí zase něčím odlišuje. Navíc když mluvíte cizím jazykem, hlásky se tvoří jinde, takže i barva hlasu se pak v každé řeči mění. Sama se tím bavím. Potřebuju v životě neustálou změnu. Nevydržím u ničeho, co se začne blížit stereotypu, neumím být ani dlouho na jednom místě, jsem holka neposedná.

Jak budete trávit letošní léto?

Letos budu o prázdninách pracovat. Hodně a ráda. Kromě Jetelína natáčím ještě jeden několikadílný televizní film. Ale určitě si ukradnu chviličku, abych někam odjela. Buď k moři, nebo i na výlet někam poblíž. Uvědomila jsem si totiž, že neznám mnoho zajímavých míst v naší krásné zemi. A tím myslím celé „Československo“.

V létě je tu nádherně, škoda ujíždět. Miluju slunce, ale hlavně potřebuju k životu vodu. A té tu máme hojnost. V létě jsem kachna a je mi jedno, v jakých vodách, slaných i sladkých. Přírodopisný druh „kačena blažená“.

Co se vám vybaví, když se řekne štěstí?

Štěstí je pro mne svoboda. Vědomí, že člověk není na nikom ani na ničem závislý, nic ho nesvazuje. Raduje se, žije si v lehkosti bytí a hojnosti. To se pak lítá… Pokouším se o to každý den… Více či méně úspěšně. (smích)