Spočívá v tom, že během 35 minut vstupují do hry zcela nečekaně dvojice – partnerů, přátel, rodinných příslušníků či spolupracovníků, a to v přirozeném prostředí restaurace nebo kavárny. Jednoho z dvojice u stolu si moderátoři vyberou a pod vychytralou záminkou ho odlákají do připraveného zázemí. Tam mu vysvětlí pravidla a dají mu skryté sluchátko, přes které bude od moderátorů dostávat pokyny k plnění různých úkolů. Za každý splněný úkol ho pak čeká určitá peněžní částka. Svého nic netušícího „parťáka" u stolu musí soutěžící ve hře udržet co nejdéle, zároveň mu ale nesmí prozradit, že jsou (vlastně oba dva) součástí televizní show. Pokud tak učiní, hra pro ně končí bez výhry. Odměna ve výši 20 000 korun při splnění všech úkolů ale určitě za trochu adrenalinu stojí. I když – jak říká Martin Dejdar – primárně v tomto pořadu o peníze nejde.

Peníze důležité jsou, říká Dejdar

„Člověk nemůže říct, že peníze ho nezajímají, to je nesmysl. Pro spoustu lidí jsou peníze důležité. Každopádně pro mě osobně by při rozhodování, zda do soutěže jít, či ne, tím nejdůležitějším nebyly. Asi by spíš záleželo, s kým bych v restauraci byl, i když ani to by mě nějak výrazně neomezovalo. Jde mi nejvíc o legraci a tato soutěž legrací bezesporu je. Navíc by mě samotného zajímalo, co bych byl sám ochotný udělat a jaký úkol splnit, kam až bych mohl zajít," vyprávěl herec.

Kam ale zašli soutěžící – jaký z úkolů, které jim Martin Dejdar s kolegou Měcháčkem zadali, mu přišel nejsložitější? „To je velmi individuální. U některých úkolů si myslíte, že jdou v podstatě banální, ale soutěžící s nimi mají problém. A naopak. Třeba jedna slečna si měla obléct hygienické rukavice a sníst jídlo s tím, že se prostě obává nákazy. A nezvládla to. Pak jsme tady měli paní, která měla říct, že jí přinesené jídlo nechutná a prásknout s talířem o zem. Udělala to bez mrknutí oka. Lidé dokáží pořádně překvapit."

Měcháček: Jsme voyeuři

Show se natáčela v různých částech České republiky. Je podle herce rozdíl mezi lidmi v Česku, na Moravě, v menších a v hlavním městě? „Určitě. Nejde jen o to, v jaké části České republiky zrovna jsme, ale také o konkrétní restauraci a denní dobu. Někde jsme natáčeli v místech, kam šli lidé povečeřet, pobavit se, nikam nespěchali. V Praze jsme zase odchytávali lidi, kteří se vypravili do restaurace většinou v pauze na oběd, tedy kolegy z práce a podobně. Ti jsou v mnohem větším časovém stresu, mají plnou hlavu starostí, proto jejich ochota účastnit se hry je trochu menší," říká Martin Dejdar.

„Než si lidi vybereme a zapojíme je do soutěže, jsme v podstatě voyeuři," vysvětluje Tomáš Měcháček. „Díváme se na ně, posloucháme, bavíme se o tom, komu bude lepší zadat úkoly a na koho hrát, prostě kdy to bude větší zábava. Tipujeme si s Martinem, jestli spolu dotyční chodí, jsou kolegové z práce, nebo se znají odjinud. Někdy se to poznat dá, jindy jsme úplně mimo," přiznává Měcháček. Dodává, že pokud se nakonec oba soutěžící rozhodnou, že se show účastnit nechtějí, všechny pořízené záznamy z kamer umístěných v restauraci se smažou.

Kamery jsou prostě všude

Napadá oba moderátory v souvislosti s Vylomeninami, kdo je samotné kde monitoruje? „Po několika letech moderování Ptákovin nemám se skrytou kamerou žádný problém. Monitorovaní jsme dnes všichni všude, takže obezřetnosti nikdy není nazbyt," dodává Dejdar. „Myslím, že v Praze 1 dokonce není na ulici místo, kde byste nebyli monitorováni. O Londýnu ani nemluvě, kamery jsou prostě všude. Musíme se s tím smířit," doplnil Měcháček.