Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Huba: Na bezstarostnost musíte mít sílu

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Slovenský herec a režisér Martin Huba bývá někdy v Čechách víc než doma. Natáčí tu filmy, režíruje divadlo, navštěvuje České lvy, sbírá nominace. Letos měl dvě – za 3 sezóny v pekle a Kawasakiho růži. Teď byl hostem Febiofestu. S hercem a režisérem Martinem Hubou jsme si povídali o Febiofestu, fízlech a bolševické zhovadilosti.

31.3.2010
SDÍLEJ:

Slovenský herec a režisér Martin Huba vystoupil 29. března v Praze na tiskové konferenci v rámci filmového festivalu Febiofest.Foto: ČTK

Na festivalu jste uvedl výběr českých filmů, kde hrajete. Který je váš srdeční?

Všechny jsem dělal rád. Krásnou vzpomínku mám na „Anglického krále“. Od té doby mám ostatně otevřený účet prakticky v osmdesáti procentech pražských restaurací – za to, že jsem jejich profesi na plátně čestně prezentoval… To není špatný, řeknu vám.

Hezké příležitosti jste dostal i v Kawasakiho růži a 3 sezónách v pekle…

Moc krásné. Oba scénáře se mi líbily a výsledek mě potěšil ještě víc, než jsem čekal. Nestává se mi to často, ale v tomto případě přijímám zcela odpovědnost za obě své role. Musím ale zmínit i Slámův film Štěstí a Sedláčkovy Muže v říji – i to byly krásné herecké příležitosti, na které rád vzpomínám.

Kawasakiho růže řeší téma normalizačního udavačství, egoismu a svědomí. Zažil jste vy sám v těchto dobách něco podobného?

Mě se naštěstí tyto praktiky nedotkly. Ale zaznamenával jsem je, stejně jako ostatní, společnost byla tehdy doslova profízlovaná. Věděl jsem, kdo mezi mými kolegy je fízl a komu mohu důvěřovat. Mnohem horší byla ale situace po revoluci. Náhle člověk zjišťoval, že právě ti, u kterých byste to nepředpokládala, patřili k největším udavačům. Naučil jsem se rozlišovat míru viny, i když to bylo těžké. Něco lze omluvit, něco ne. Některé případy byly obludné cynismem a bolševickou zhovadilostí, v jiných do toho lidé spadli proti své vůli.

A přiznat vinu – to chce kus odvahy…

Ano. To byl další motiv Kawasakiho růže. Žít s vinou jde těžko. Člověk se zbaví jen toho, co přizná. Žít v klamu je hrozné. Moje postava doktora, které se to týkalo, mi byla právě proto dvojnásobně protivná. Selhal, protože kvůli své vině udělal pár dobrých věcí, a za to pak sám sebe zbožštil… Na to už neměl právo.

Film řeší i otázku odpuštění. Přemýšlel jste o tom, jak byste se v podobné situaci – zda prominout příteli jeho morální selhání a zradu na vás – zachoval vy?

To je zvláštní věc. Jste odsouzená se s těmi lidmi denně setkávat. Je to třeba váš šofér. Závisí na povaze viny a na tom, jak toho člověka znáte. Představte si – zjistíte, že vás udával, a vy jste s ním přitom prožila dvacet krásných let! Stanovala jste s ním, slézala hřebeny a kopce, sedávala u ohně, u sklenky vína. Z životního kamaráda se vyklube špinavec, který je ale součástí téhle vaší krásné doby. Co s tím? Přiznám se, že otázku, na kterou se ptáte, jsem si při natáčení kladl také. A jsem v rozpacích. Já jsem člověk dlouhého hněvu, odpouštím těžko. Jsou ti, kteří u mě navždy ztratí lidský kredit, a pak ti, kterým se snažím prominout.

Ve 3 sezónách v pekle jste se potkal s mladými herci, mj. Karolinou Gruszkou a Kryštofem Hádkem. Vy jim dáváte zkušenost, vědomosti a rozvahu. Co dávají oni vám?

Nezatíženost například. My ve starším věku jsme nějak víc odpovědní za věci, jež si to ani nezaslouží. Vkrádá se tam cosi jako strach, střežíte si možná svou pozici. A to není dobré. Mladí jsou skvělí v tom, že mají sílu bezstarostnosti. Protože na bezstarostnost potřebujete sílu! Oni své role zvládli zodpovědně, a s lehkostí. Mladí už leccos umí a zároveň skáčí přes louže s jistým šarmem – a je dobré, když tenhle šarm na nás starší občas zavane…

Autor: Jana Podskalská

31.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Miliardový zámek na osobní údaje. Nařízení začne platit za půl roku

Tisková konference ODS po volbě místopředsedů Poslanecké sněmovny
3 11

Fiala neuspěl. „Nepolíbil prsten“

Zpívající rozhodčí a bezdomovcem po své vůli: prohlédněte si nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 24. listopadu 2017.

Komentář Kateřiny Perknerové: Vojtěch Filip, génius reálpolitiky

Komunistická strana Čech a Moravy vyhrála sněmovní volby. Tedy ne na první dobrou, ale na druhou ano. Ačkoli skončila až pátá se 7,76 procenta hlasů, její předseda Vojtěch Filip dokázal za poslední měsíc to, co nikdo před ním.

Zkoušeli spát bez tepla domova. Akce Noc venku přibližovala bezdomovectví

Žít bez domova, lásky a zázemí je pro většinu z nás nepředstavitelné, přesto řada lidí takové štěstí nemá. Na to upozornila akce Noc venku v Jablonci nad Nisou.

Chtějí mít větší pocit bezpečí, zájemců o zbraně stále přibývá

Zastřílet si do Čech rádi přijíždějí Polácii Holanďané.V době, kdy nás zpravodajství denně zaplavuje informacemi o různých hrozbách, leckdo přemýšlí o tom, zda by se cítil bezpečněji se zbraní. Možnost získat zbrojní průkaz, který by držitele opravňoval k vlastnění střelné zbraně, nabízí i střelnice v Centru Walzel v Meziměstí, kde se tento víkend koná poslední letošní přípravný kurz na zbrojní průkaz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT