Temný je do jisté míry i život Hugha Laurieho, jemuž jste propůjčil hlas. Máte rád noirový žánr?

No samozřejmě! Leckdo namítá, že jde o prvoplánové filmy a příběhy, všude musí být detektiv, tak jedna dvě vraždy a trocha toho cynismu. Ale mě právě tohle všechno hrozně baví. Navíc rád uvažuju dopředu – jaké může být rozuzlení, kdo je vrah, jaké má motivace, prostě běžné úvahy fanoušků detektivek. Krom toho, černobílý obraz – který už mnozí považují za nezajímavý – dává těmhle příběhům neuvěřitelnou náladu. Tu prostě barvou na plátně neuděláte.

Vzpomněl byste si na nějaký první zážitek u těchto filmů?

To bude zlé. Asi ne, už je to dávno… Ale vybavuju si pocity u jednoho z prvních amerických, který mám dodnes rád – Hluboký spánek s Humphreym Bogartem. A kdybych měl jmenovat další, co mě zasáhly, tak určitě nebudou chybět Sunset Blv., Niagara nebo Maltézský sokol.

Případ pro Jáchyma Semiše

Případ pro Jáchyma Semiše

Vybaví se vám i nějaký český noir?

Jistě. Myslím, že zejména v 70. a zkraje 80. let se těmhle krimi u nás docela dařilo. Třeba filmy s Rudolfem Hrušínským, to byla lahůdka!

Ta éra je ale za námi. Proč tenhle žánr podle vás dnes filmaři neumí?

Není to problém filmařů. Prostě chybí dobří autoři. Respektive oni sem tam jsou, ale píšou jiné věci. Detektivní žánr jim uniká. A když už se sem tam o něj někdo pokusí, snaží se napodobovat styl amerických filmů. Jenže ty se pohybují v rozpočtech o desítky milionů výš, takže české pokusy pak obvykle končí trapným fiaskem, na které čeští diváci nechtějí chodit. A já se jim nedivím.

Pár krimi se povedlo, ale spíš na televizní obrazovce. Třeba Jiřímu Strachovi nebo Jiřímu Svobodovi se v tomhle žánru docela daří.

To je pravda. Mimochodem, já vlastně taky ve dvou podařených v televizi hrál. První se jmenovala Occamova břitva a natočil ji Dan Svátek. Druhou, Ženy, které nenávidí muže, napsal Zdeněk Zapletal a natočil ji - podle mě velmi zručně a se smyslem pro zajímavou stylizaci – Robert Sedláček.

Sin City

Sin City

Kromě seriálů, z nichž vás známe, máte za sebou natáčení dalších filmů. Jedním z nich je Burácení Adolfa Ziky, drama z prostředí motorkářů. Jaké to bylo?

Zajímavé. Je to dost vypjatý příběh. Hraju bratra hlavního hrdiny, taky jezdím na motorce. Těžko soudit dopředu, ale film má v každém případě zvláštní stylizovaný obraz a velmi dobrý casting.

Na Křivoklátě vás pro změnu uvidí přítomní diváci jako patrona a průvodce před filmovou projekcí. Na co byste tak potenciální návštěvníky na hrad v srpnu nalákal?

Noir na Křivoklátě přirovnám s dovolením ke žrádlu. Sám mám rád různé barvy chutí – udělám si třeba ráno housku s máslem, na to marmeládu a navrch sýr. A podobné je to s festivalem noiru, jsou to dobré filmy říznuté náladou starého hradu a letních nocí. Nikde jinde diváci nezažijí filmovou podívanou, do které vám dýchá tajemno a historie hradních zdí i zvuky okolního lesa.

Jen tak na okraj - co noir ve vašem životě?

Myslíte soukromý? No, oženil jsem se a narodilo se mi dítě. Takže jsem teď dost light…

Třetí muž

Třetí muž

http://www.noirfilmfestival.cz/cz/