Kliknutím zvětšíte„Táňa je přibližně stejně stará jako já. Takže je ve věku, kdy už by měla mít rodinu a manžela, ale nic z toho nemá, protože svůj život věnovala nemocnici a své profesi. V té se kvůli přebujelé empatii trochu topí a velmi ji to vyčerpává. Táňa je dobrák od kosti. Nešťastná a osamocená duše, která se snaží všem pomoci. Jenže u toho trošku zapomíná na sebe. Příchod sympatického a dobrosrdečného anesteziologa Petra na oddělení přinese do jejího života naději na šťastnější budoucnost,“ představuje svou postavu Martina Preissová.
Je vám úloha Táni blízká?
Je mi blízká právě proto, že je mi tak vzdálená. Já nejsem osamocená ani netrpím syndromem Matky Terezy. Nemusím pomoct všem, ale jen tam, kde to uvážím.
Moje rozhodnutí ztvárnit ji podpořilo to, že Táňa je po dlouhé době velmi kladná postava. Nemusím se tak stylizovat do další potvory. Všichni chtějí hrát záporné postavy, to je normální, protože jsou opravdu vrstevnatější. Ale já mám radost z Táni. Díky ní mám konečně šanci zkusit přilákat diváka na svou stranu. To je velká výzva.
Co je pro vás důležité herecky správně vystihnout?
Anatomie života je pro mě velkou zkušeností v tom, že v ní nejde jen o příběhovou rovinu, ale i o velké emoce, které v českých seriálech tolik prostoru nedostávají. Prostředí nemocnice tomu nahrává, protože je tam prožívají nejen pacienti, ale i personál.
Osobní příběhy hlavních postav jsou mnohdy velmi vyhrocené a je tam co hrát. To mi na tom přijde hodně zajímavé. Druhá věc, na níž mi velmi záleží, je odbornost. Snažím se, aby činnosti, které jako sestra vykonávám, nepůsobily amatérsky. Všichni jsme prošli školením, sama jsem doma trénovala a snažila se dostat tu rutinu do těla. To je, myslím, podstatné. Na place se tomu také věnuje hodně času a tuto profesionalitu velmi oceňuji. Protože jedině kvalita může být nosná.
Jste členkou činohry Národního divadla v Praze. Ovlivnila tam nějak vaši práci koronavirová krize?
Jaro bylo zoufalé, protože nám divadlo vzali ze dne na den. Já jsem naštěstí v té sezoně zkoušet neměla. Takže jsem přišla „jen“ o to, že jsem večer nemohla chodit hrát. Nicméně stejně jako ve svém osobním životě věřím tomu, že všechno je tak, jak má být. Myslím, že dojde k restartu divadel a ten bude mít vliv na množství premiér a nových inscenací. Zůstanou jen ty, které jsou kvalitní a skutečně stojí za to.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
