Do Karlových Varů jezdíte dlouho. Jaký nejhezčí zážitek máte s tímto lázeňským městem a festivalem spojený? Potkal jste tu někoho, o kom by vám ani nenapadlo snít, že potkáte, potkal jste naopak někoho, koho jste moc chtěl potkat, zažil jste tu velký úspěch, velkou lásku, velké zklamání?

Těch zážitků bylo hodně. Při mé první festivalové návštěvě mne zatkla policie. Byl jsem v té době ve vojenské prezenční službě a neměl jsem správně upravenou uniformu. Na šestnáctém ročníku jsem dostal od poroty Křišťálový glóbus za Rozmarné léto. Následujícího ročníku v roce 1970 jsem se pro změnu nesměl zúčastnit… V dalších ročnících se mi velká láska i velká zklamání vyhýbaly.

Do Karlových Varů jedete představit digitalizovanou verzi Ostře sledovaných vlaků, kterou zařadila AČFK i do Projektu 100. Získal film něco digitalizací či naopak ztratil?

To zatím nemohu posoudit, dosud jsem tu verzi neviděl. Ale dmu se pýchou, že pro digitální obnovu byl vybrán můj první film. Doufám, že se technika restaurování bude pořád vyvíjet, aby se mohla digitalizovat i řada dalších filmů. Přál bych jim to.

Před nedávnem jste vydal vzpomínky s názvem Rozmarná léta, které však končí v roce 1988. Chystáte pokračování?

Ano, slíbil jsem to. Ale zatím jsem nenapsal ani řádku. Nemám k tomu sicflajš.