Životní dráha zločince Jacquese Mesrina se uzavírá. Tedy - ve filmu Jeana-Francoise Richeta Veřejný nepřítel č. 1: Epilog, který zítra vstupuje do kin. Rodinné zázemí a jeho zločinecké začátky rozehrál režisér v prvním filmu, který jsme viděli už v půli prosince, teď se zběsilá jízda jeho hrdiny blíží do tragického finále.

Hned zkraje jsme svědky několika dokonalých ukázek Mesrinovy mnohovrstevnaté osobnosti. Nejprve nám tvůrci vylíčí jeho půvabný útěk od soudu, o něco později návštěvu nemocného otce na klinice (v převleku za lékaře). A ještě o kousek dál nezapomenutelnou scénu demonstrující Mesrinův formát - když komisaře, který jej přijde zatknout, uvítá se šampaňským a doutníkem („je tu přece dáma…“).

Přesto je Epilog akčnější, brutálnější a temnější - jak gradují zločiny a troufalost hrdiny, zrychluje se i tempo vyprávění. „Nepřítel“ je znovu ukázkou čisté filmařiny. Každá část Richetovy filmové stavby stojí za pozornost, každá profese tu odvádí perfektní díl práce - od scénáře (Abdul R. Dafri podle Mesrinova životopisu Instinkt smrti) přes režii a zvuk po Gentzovu kameru, hudbu a brilantní střih (například dynamické prostřihy záběrů na houf rojících se policajtů a prchající dvojici skrývající se v křoví).

Na Veřejného nepřítele je zkrátka radost se dívat - a to platí i o zdánlivě podružných detailech, jakými jsou třeba stařičký psací stroj, větrák nebo dobové „módní“ svetry na zip.

Richet střídá scény akční a napínavé (skvělý je průjezd policejním zátarasem v kufru auta vyděšeného venkovana) s komorními (křehké jsou chvilky u nemocného otce či návštěva dcery ve vězení), jež doplňují Mesrinovu osobnost - muže, který není zcela bez citu.

Vincent Cassel i tady potvrzuje pravdu z prvního filmu -Mesrin je jeho životní rolí. Epilog mu navíc poskytuje zajímavější herecký prostor -jak Jacques stupňuje svou opovážlivost a neopatrně překračuje tenké hranice mezi svou osobou a zákonem, začíná na něj zvolna doléhat nezvratnost osudu. Jede pořád na plný plyn, dvakrát pláchne svým věznitelům (pozoruhodný je útěk s dalším zločincem Francoisem Bessem, z přísného francouzského vězení), má hlavu plnou šílených nápadů, ale smrt je mu v patách.

Spadeno má na něj čím dál víc lidí, od státní policie po mafiány. Když ve své pýše naruší svou mediální nedotknutelnost a brutálně zabije bulvárního reportéra, dobrovolně ztratí sympatie posledního příznivce - sedmé velmoci. Jeho soukromé „účtování se životem“ patří k silným momentům na plátně, vrchol však přichází v samém závěru - jehož scénář divák dopředu tuší, aniž by ho to rušilo…

Špičková gangsterka

Kromě charizmatického Cassela excelují v Epilogu i jiní -Mathieu Amalric v roli Besseho, Ludivine Sagnierová jako poslední Mesrinova družka Sylvie nebo Georges Wilson jako unesený miliardář Leli232]vre.

Veřejný nepřítel č. 1 je barvitým portrétem jednoho muže a zároveň precizně natočenou gangsterkou, jež se právem řadí mezi světové špičky ve svém žánru.

Francouzům zjevně roste zajímavá mladá generace filmařů, jež si klade velké profesní ambice navazující na tu nejlepší tradici staré školy francouzské detektivky, a přitom má vlastní svěží názor. Tak ať se jim nezkazí pádem do průměrnosti!

Veřejný nepřítel č. 1: Epilog
Francie 2008
Režie. Jean-Francois Richet, hrají: Vincent Cassel, Ludivine Sagnierová
Premiéra: 1. ledna 2009