Příběhu se tentokrát ujal David S. Goyer, mj. autor scénářů k sérii Blade, filmu Batman začíná či Nenarození. Režii pak studio svěřilo Zacku Snyderovi, tvůrci kultovního filmového komiksu 300: Bitva u Thermopyl. Bylo nasnadě, že jeho dravý styl se promítne i do nového „supermana". Samo o sobě by to nemuselo vadit, kdyby ovšem neudělal z nosné a inspirativní Puzovy látky tak ubíjející akční podívanou. Což se ve srovnání s původní Donnerovou duchaplnou adaptací s Christopherem Reevem snáší poněkud obtížně. Nejde o digitální triky, efekty, bombastické záběry a strhující postprodukci vůbec. Která je samozřejmě omračující. Je i pochopitelné, že Superman 21. století těžko může být podobný tomu ze 70. let.

Akce přebíjí příběh

Ale co je pro diváka, kterému nestačí smyslová podívaná, horší - je nakládání s příběhem a proporcemi. Už jen fakt, že expozice trvá přes dvacet minut (byť šlo autorům zřejmě o detailnější úvod do kryptonovské linie), je mírně zatěžující. Druhým zádrhelem je způsob vyprávění a zápletka. Autoři Supermana místy totiž záludně přepisují. Jen namátkou – namísto krátkého symbolického setkání Kenta s mrtvým otcem Jor-Elem u kryptonského krystalu je tu zdlouhavá akční scéna souboje s nepřítelem Zodem, jíž se bůhvíproč účastní i Jor-El, a Kent se do redakce nehlásí zkraje příběhu, nýbrž až v samém závěru, čímž jsou diváci chuzeni o půvabně nesmělé okamžiky sbližování s Lois (jež tak mistrně natočil v původní verzi Richard  Donner). Zkrátka, prachobyčejná akce typu opakujících monstrozních výbuchů, rvaček, pádů letadel, domů i lidí tu má větší váhu než emoce a jemné nuance vztahů postav. Což je ke škodě látky. I prožitku publika.

Superman je manekýn

A úplně posledním – neodpustitelným – přehmatem Snyderova snímku je obsazení hlavního hrdiny. Henry Cavill (kterého mimochodem původně chtěla Stephanie Meyer do role Edwarda v Stmívání) působí převážně jako manekyn, který si do kryptonské ságy odskočil mezi záběry v reklamě na pánský deodorant. Zcela bez charismatu i citu -  jaké uměl dát postavě kdysi Christopher Reeve. Ještě že herecký ansámbl zachraňují alespoň Russell Crowe jako Jor-El, Diana Lane coby Kentova pozemská matka či Amy Adams, jež v roli Lois nijak neuráží. Co dodat? Pamětníci Supermana nejspíš smutně pokrčí rameny. Zato producenti a studia (koprodukce USA, Kanada a Velká Británie) mohou s uspokojením počítat tržby. To je ostatně hlavní zájem amerického filmového průmyslu posledních let. Dobrý příběh je tak trochu na vedlejší koleji.