„Na Smíchově mám úplně nejradši to množství absurdních poloh, které má. Nejradši jenom tak nasávám energii Anděla, s jeho pivními nonstopy, uhoněnými byznysmeny, nikdy nekončícími frontami tramvají, svědky Jehovovými, cikánskou kapelou, mexickou kapelou, českou kapelou, co hraje na africké bubny, drogovými dealery a drahými obchody a restauracemi. Betonové květináče, které spíš překáží, než cokoliv jiného, k mé oblíbené čtvrti neodmyslitelně patří," podotkla Kohoutová.

Do původně londýnského projektu se může zapojit každý

My Street Films již počtvrté vyzývá širokou veřejnost k natočení krátkého snímku a "připnutí" na webovou stránku. Účastníci vzdělávacího projektu se podle organizátorů podílejí na vytváření unikátní paměti českých měst. Do původně londýnského projektu se může zapojit každý bez ohledu na styl dokumentu, použitou technologii či filmařské vzdělání a dovednosti.

V minulosti svůj film na mapu umístili přední čeští dokumentaristé jako Filip Remunda, Bohdan Bláhovec nebo Veronika Lišková a více než dvě stovky amatérských tvůrců z Čech, Slovenska, Polska a Maďarska.

Vítězem projektu My Street Films se lini stal snímek Co dělat 

Do soutěže se může zapojit kdokoliv, stačí do 20. dubna poslat krátký námět. Autoři pěti vítězných nápadů natočí film v rámci filmové dílny vedené profesionálními filmaři Violou Ježkovou a Ivem Bystřičanem. Zanechat po sobě stopu na filmové mapě je možné i zasláním vlastního filmu v délce do deseti minut, a to do 15. září.

Vítězem třetího ročníku projektu My Street Films se loni stal snímek Co dělat, když vlaky projíždí Karla Friise Forchhammera. Film o školácích trávících svůj volný čas u železničních kolejí před stěnou pomalovanou graffiti byl mimo jiné nominován na Cenu Pavla Kouteckého.