Cesta k příběhu, který bodoval na Berlinale a Němci ho nyní vysílají na Oscary, byla dlouhá. Původně režisérka plánovala film o divoké, naštvané holčičce, neboť jako malá se chovala stejně. Dítě posílané za dveře, sbírající školní důtky a štvoucí dospěláky. Pak potkala v rámci jiného projektu čtrnáctiletou dívku bez domova. A téma bylo na světě.

Nora FingscheidtJak se chovala?
Agresivně, neodhadnutelně. Mně přišlo divné, že tak-hle mladá holka je v noclehárně mezi mnohem staršími bezdomovci. Ptala jsem se a jeden sociální kurátor mi řekl: Jo, tu známe, to je narušitel systému.

Tenhle termín skutečně oficiálně existuje?
V Německu tak označují sociální pracovníci děti, neschopné se začlenit do společnosti. Nefungují v rodině, mají neovladatelné výbuchy vzteku. Rodiče a v drtivé míře i psychiatři si s nimi nevědí rady. A tak se dítě stěhuje z jednoho zařízení do druhého. Někdy putuje až do Španělska či na Sibiř. Německá potřeba řádu a škatulek nemá cit pro nečekané jevy a pošramocené duše.

Není to trochu kruté? Benni se tak částečně chová i proto, že nenachází lásku.
Sociální pracovníci věří, že jde o dobré řešení. Děti přijdou do odlišného prostředí, většinou na farmy, mimo obvyklý stres. Je tu šance změnit jejich rutinu, a tím i chování. A k té lásce – máte pravdu. Od narození jsme bezvýhradně závislí na rodičích. Když o tahle pouta přijdeme brzy, může nás to poznamenat napořád. Jenže vztahy nejsou snadné. Proto jsem chtěla postavu mámy ukázat v objektivním světle, ne jako mrchu bez citu. Ona má Benni moc ráda, jen ji neumí zvládnout.

Helena Zengel v hlavní roli je strhující. Tak přesvědčivý dětský výkon se často nevidí. Jak dlouho jste ji hledala?
Bylo to kupodivu snadné. Nikdy jsem moc nevěřila castingovým agenturám, zvlášť pokud jde o výběr dětí. Ale když jsme přišli na první kolo, byla zrovna mezi těmi, co vybrali. Měla číslo sedm a hned mě zaujala. Byla přirozená, disponovala velkou energií. Bylo to nečekané štěstí. Celých pět let příprav jsem se bála, jestli to dokážu: najít dítě, které ten nelehký part zahraje. A když ho najdu, zda mu to rodiče dovolí.

To byl rychlý konkurz.
Vyzkoušela jsem i další děti, celkem přes 150 dívek. Nechtěla jsem přehlédnout jiný talent, navíc kvůli nám přišly. Ale Helena vedla.

Co jste jí dala za úkol před kamerou?
Jdi vedle do pokoje, je tam muž. A dělej, co chceš. Ani na chvíli nezaváhala. Viděla herce poprvé v životě, ale začala si s ním povídat a různě ho šťouchat. Pak se snažila ho přeprat. Má dobrou fyzičku, jezdí na in-linech, cvičí. Byla to ta správná Benni.

Rodiče byli s natáčením srozuměni od začátku?
Helena žije jen s maminkou. Po prvním kole jsme samozřejmě scénář důkladně probrali s nimi oběma. Až když jsem si byla jistá, že rozumí všemu, co ve filmu bude, a jaké náročné situace ji čekají, začaly přípravy.

Nechala jste Heleně nějaký improvizační prostor?
Neimprovizovali jsme. Jeli jsme podle scénáře, který znala. Nechtěla jsem, aby byla na place zmatená ze změn. Točilo se 67 dní, celkem dlouho. Šest měsíců předtím jsme věnovali zkouškám, aby byla dobře připravená.

Jak reagovali na film diváci v Německu?
Přišlo hodně sociologůa psychologů, od většiny jsem měla pozitivní reakce. Lidé, kteří pečují o děti, jako je filmová Benni, byli šťastní, že konečně někdo ukázal, jak těžké to pro obě strany je. Protože se o tom ve společnosti příliš nemluví. Třeba jak složité je udržet si odstup. Když zjistí,  že dětem je u nich doma dobře, ale nemohou tu ze zákona zůstat. Také se rok od roku tenčí pro sociální oblast klíčové finance. Vedli jsme dlouhé debaty.

Může váš film něco změnit?
Netočila jsem ho jako kritiku systému, přála bych si, aby se o těchto dětech  mluvilo, aby našly větší porozumění. Zatím se zájem dostavuje pozdě. Z dětí se stanou teenageři, jdou a v metru nebo v parku ubijí seniora. A skončí za mřížemi. Nikdo nechce slyšet, co předcházelo, proč tak jednali. Ten film je můj pokus dostat diváky do kůže Benni. Uvědomit si, jaké je to peklo, jak komplikovaně nacházejí lásku. Když si začnou klást otázky, jak tomu předejít a jestli se chováme dostatečně empaticky, bude to správně.