Ve filmu hraje Mádl režiséra v oblastním divadle, kterému se bortí svět, když začne zkoušet ambiciózní drama a zápasí v několika arénách, včetně milostné.

Jak se český herec ocitne v chilském filmu?
Je to koprodukce. Oslovila mě Veronika Finková, s níž jsem před časem točil projekt Borgia. Přes ni ke mně doputovala nabídka Alejandra Fernándeze, který si mě vyhlédl. Hráli se mnou i Marika Šoposká a Elizaveta Maximová.

Co vás na scénáři zaujalo?
Že jsem své postavě dobře rozuměl. Ne že bych to měl v životě s těmi dvěma ženami a prací stejně, ale cítil jsem, co se v mém hrdinovi děje, mezi kolika mlýnskými kameny se ocitá. A pak kdy se člověk dostane ke spolupráci se světovým režisérem, co byl v Cannes? Daří se mu, točí teď pro Netflix, další zakázku má ve Španělsku. Čeští herci se k takové práci dostávají přes složitá kola castingů. Šel bych do toho, i kdybych postavě tolik nerozuměl.

Byl jeho způsob práce jiný než u českých filmařů?
Ano, v řadě věcí. Hlavně v přípravě. Alejandro s námi zkoušel jednotlivě, nechtěl, abychom se navzájem ovlivňovali, ale abychom reagovali na spoluhráče na place bezprostředně. Scénář byl ve španělštině, pak se přepsal do angličtiny, z té jsem ho s jeho manželkou Zdenkou ještě překládal pro české herce do češtiny. Alejandro samozřejmě česky neumí, takže při natáčení vznikaly roztomilé situace, musel se soustředit jen na naše výrazy. Ale měl pak leccos naposloucháno. Stopl třeba záběr a povídá mi: tys tam něco neřekl, že jo? Zkrátka jsme ho neoblafli.

Ptal jste se ho, odkud čerpal inspiraci pro film v českých kulisách?
Fascinovalo ho divadelní prostředí v našich regionech. Jeho žena pochází z Čech, byl se tu kdysi podívat na divadlo a okolí v Šumperku. Pokud jde o tu privátní stránku věci, tuším, že něco podobného zažil, ale nechtěl o tom každopádně mluvit. Pikantní je, že kladenské divadlo, kde jsme točili, teď zažívá stejné místní tlaky, o jakých vypráví film.

Alejandro je úspěšný, jak se vede vám?
Teď zrovna se mi vede dobře. Mám rok sběru: svůj film Na střeše, z herecké parkety seriál Sever, První akční hrdina a Hra. Ale to jen tak vypadá, tyhle projekty šly postupně, nepracoval jsem na všech najednou.

Daří se vám kloubit čas na vlastní filmy s natáčením pro jiné?
Ono je to stejné, jako když herec sleduje priority v tom, co chce hrát. Já se řídím tím, co má právě třeba z hlediska zafinancování přednost, jestli můj projekt, nebo zajímavá herecká nabídka. Během filmu Na střeše jsem spoustu hezkých věcí odřekl.

Hrál jste poprvé u Roberta Sedláčka, v Severu. Šel byste do natáčení s ním znovu?
Vybírám si podle látky. Jako většina z nás. Pokud by točil třeba Spider-Mana, tak ano. Každý režisér je jiný. Nejblíž je mi asi Petr Zelenka, vždy perfektně připravený, zkouší, což mám rád.

Vždycky jste jako herec ustál všechny projekty, i ty, které se evidentně nedařily?
Z placu se blbě utíká. Jak něco rozděláte, není úplně reálné to sbalit. Máte smlouvu, závazek na delší čas je to taková malá svatba.

Pokud vím, chystáte film Vlny. Co mi o něm řeknete?
Na vejšce jsem dostal šílenou práci přečíst knihu Od mikrofonu k posluchačům, historii Československého rozhlasu. Ale díky tomu jsem narazil na příběh mezinárodní redakce z let 1967/68, respektive na jednu famózní scénu, která všechno nastartovala. Potkával jsem se s šesti účastníky z té doby a na jejich výpovědích jsem stavěl. Finále ještě není, scénář by mohl být o dvacet procent lepší, ale je hotov. Možná vyhlíží na první pohled jako dobovka, ale to, co se tehdy v 60. letech v rádiu dělo, mělo strašné grády. Rád bych, aby to byl především film pro mladé.