Psal se rok 1984, když si to přes plátno nakráčel k divákům první Terminátor. Autoři James Cameron a Gale Anne Hurd jej tehdy poslali do osmdesátek z roku 2029. Zabijácký stroj, schopný vzít na sebe podobu člověka, měl zabít Sarah Connor dřív, než se jí narodí syn – budoucí vůdce lidí ve válce proti strojům.

Stejná historie 

Uplynulo 35 let a po několika více či méně podařených pokračováních splnil Terminátor opět, co slíbil: vrátil se. S Arnoldem Schwarzeneggerem i svým „temným osudem“, jak zní podtitul snímku. Porovnávat s ním jedničku či dvojku (Den zúčtování) tak docela nelze, je to jiný Terminátor. Ale dobrý. Spolu s ním se vrátila i zmíněná Sarah. Na stroj T-800 s Arnoldovou tváří má sice z osobních důvodů spadeno, ale ve finále ti dva přece jen spojí síly, aby zatočilis novým smrtícím kolegou Rev-9. Ten ohrožuje jinou mladou hrdinku, klíčovou pro budoucnost. Historie se zkrátka opakuje.

Jen ústřední myšlenka je trochu pootočená – směrem k významu žen, které filmu vévodí. Posun ve vnímání mužské a ženské úlohy pro vývoj lidstva jasně vyplývá z kampaně Me Too, jež přinesla proměnu autorské optiky u scénářů hollywoodských studií.

Ne že by tu muži neměli co předvést, nicméně jsou to ženy, které pro potěchu divákova oka půlí v letu mouchu či vrhají smrtící tyče. Největší devízou je třiašedesátiletá Linda Hamilton, která kurážně vystavuje kameře kromě štíhlé postavyi démonickou tvář zbrázděnou vráskami, jež její Sarah Connor nesmírně seknou.

A zatímco mladičká Dani (snědá kolumbijská herečka Natalia Reyes) s dojemným zápalem křičí: „Už nikdo kvůli mně neumře!“, Sarah s převahou a cynismem svých let odpaluje soupeře raketometem a ledovým hlasem oznamuje Terminátorovi : „Až tohle skončí, zabiju tě.“

Režie se tentokrát ujal tvůrce Deadpoola Tim Miller, který zkušeně režíruje jak vtipné momenty, tak řadu akčních scén. Některé maličko připomenou první dva filmy, nijak zásadně to ale nevadí. Za všechny zmiňme alespoň brilantní automobilovou honičku na dálnici, které vládne buldozer řízený zmodernizovaným Rev-9.

Arnie mění plínky

Efekty tekoucích černajících tváří a těl Terminátorů mají šmrnc, choreografie soubojů i střídání zbraní je působivé. Dojde i na mexické atributy – coronu s citronem, drogové kartely a nechvalně známou hraniční zeď. Samostatnou kapitolou je Arnie. Divák si na něj musí sice počkat, stojí to ale za to.

I když je tu, pravda, trochu za vyrovnaného taťku, jenž učí novou svěřenkyni střílet. Když jeho prošedivělý Terminátor usazený na farmě líčí, jak dobře měnil plínky miminu, a těsně před bojem řeší s přítelkyní motýlky do dětského pokoje, je to vcelku zábavný humor. A sál ožije. Ve finále navíc dokáže, že motýlci-nemotýlci svou mužnost a galantnost rozhodně neztratil.

Když přičteme solidní výkony všech zúčastněných včetně Gabriela Luny alias Rev-9 vstávajícího znovua znovu z popela (někdy doslova), máme tu velmi dobrou akční podívanou. V níž v jisté chvíli Arnie jen tak bokem sarkasticky dodá, že „lidi zřejmě čeká život v barbarství“. Inu, kdoví.

Hodnocení Deníku: 70 procent