Kdybychom měli charakterizovat většinu novinek, jež se chystají do kin, byla by to dvě slova. Tíha minulosti a předsudky. Především o tom jsou totiž filmy, jejichž autoři se často vracejí do historie a snaží se ji pochopit a otevřít. Jedním z děl, jež uvidíme časem v kině, je projekt Pavla Štingla Eugéniové. „Pojem eugenika už téměř vymizel z našeho slovníku,“ říká režisér. „A přitom je to téma dneška, to, co žijeme a o čem často mluvíme. Kdysi eugenika, čili snaha korigovat přírodní principy a zákonitosti, zachvátila masově univerzity celého světa. Různé režimy, včetně nacismu, ji ale zneužily a dnes se tento pojem skoro nesmí vyslovit.“ Autoři (mj. i animátor Zdeněk Durdil) získali řadu cenného archivního materiálu, který nebyl dosud zveřejněn, a který je součástí dokumentu, jenž kombinuje filmové záběry s animací

Tíha minulosti a předsudky

Česká vesnice je název pro dílo Petera Zacha. Pokouší se v něm zamýšlet nad česko-německými kořeny a soužití, jež negativně poznamenaly dějiny. Zkoumá i význam jazyka, češtiny a němčiny, ostatně, nikoli náhodou v něm potkáme v posledních záběrech spisovatelku Lenku Reinerovou. Obdobným problémem se zabývá dokument Rozálie Kohoutové Kytlice, Zimmer frei. Autorka nahlíží do minulosti rodinné chalupy v bývalém sudetském pohraničí a objevuje absurditu válečné historie a zdejších vztahů po odsunu Němců. „Společnost na to ještě není připravena,“ tvrdí jeden z místních na otázku, proč tu ještě nestojí pomník německým obětem. „A kdy bude?“ zní trefná odpověď. Také Mrtvá trať Šimona Špidly se ohlíží zpátky, dokonce až na místa ruského gulagu. V centru filmu je dnes už zarostlá trať, již kdysi budovali v těžkých podmínkách vězni stalinského režimu. Dnes k ničemu nepotřebnou dráhu, opuštěnou železnou lokomotivu i baráky lágrů znovu pohlcuje tajga. Kontrast zelené přírody a rozpadlých zdí, kolejí i lavic je zvláštní, smutnou vzpomínkou na časy, jež by se už nikdy neměly vrátit.

Rodinný deník Heleny Třeštíkové

Gottland je titul známé knihy Mariusze Szigiela a také filmu, pro nějž natáčí sedm filmařů sedm příběhů. Jen namátkou – Tomáš Baťa, Lída Baarová, Jan Palach či Golden Kids. Petr Slabý dokončuje film Rok konopí, v němž se zamýšlí nad problematickým přístupem české společnosti k rostlině, jež by mohla řadu lidí léčit, nebýt nechuti legislativců prolomit bariéry. Rodinným deníkem pokračuje Helena Třeštíková v časosběrném natáčení. Tentokrát mapovala 35 let života syna své kamarádky. „Je to film o plynutí času, o tom, jak se proměňují podmínky, v nichž žijeme a jak se měníme my v nich,“ říká autorka. V kinech uvidíme film už počátkem příštího roku.