Nemo žijící s tátou Marlinem u Velkého korálového útesu byl jako všechny malé rybky velmi zvědavý a na svou neposednost a lehkovážnost doplatil - byl nečekaně unesen daleko od útesu a ocitl se v akváriu v zubařské ordinaci. Většinu filmu tak vyplňuje Marlinova cesta za nalezením a záchranou syna, na níž mu výrazně pomáhá samaritánsky založená modrá rybka Dory. Heslo „nech to plávat", jímž se hrdinové zaštiťovali proti nesnázím, pak takřka zlidovělo.

Animovaný film získal Oscara

Snímek zkušených tvůrců, kteří stojí i za filmy Toy Story - Příběh hraček, Život brouka a Příšerky, s. r. o., si získal i americké akademiky. A vyhrál pro studio Pixar prvního Oscara za celovečerní animovaný film.

Nový film Hledá se Dory navazuje na Nema už svým názvem, byť samotný příběh není ani tolik o hledání Dory, jako spíše o tom, že ztracená rybka hledá své rodiče. A vlastně i sama sebe. Jejím největším nepřítelem je totiž „krátkoblbá paměť", jak roztomile zpočátku rybka svému hendikepu říká. Která jí znesnadňuje život. Zejména poté, co se jako malá ztratí svým rodičům a ke všemu na to zapomene. Spokojeně žije na korálovém útesu s Nemem a Marlinem, než jí náhlý impuls v moři připomene, co se jí stalo. A tak se s oběma kamarády vydá hledat rodiče napříč oceánem, do proslulého Mořského akvária v Kalifornii, kde se léčí nemocní mořští živočichové. Musí však svou rodinu najít dříve, než ji pracovníci akvária přepraví do dalekého vnitrozemského akvária v Clevelandu…

Dory oživuje znovu mořský svět známý z prvního filmu, její hrdinové se ale až na výjimky pohybují vesměs v uzavřeném prostoru velkého mořského akvária (respektive několika obřích akvárií). Znovu je na co se dívat, už méně o čem přemýšlet – maximálně o tom, jak se naše vzpomínky z dětství odrážejí v dospělém životě a nakolik jej ovlivňují. Tím ale dějová linka i nápady končí, a stejné je to s onou tvůrčí lehkostí a duchaplností, jakou ohromoval Nemo.

Skvělá zábava hlavně pro děti

Dialogy jsou více určené dětskému publiku, film přišel i o tajemnou atmosféru a zvuky oceánu, jež se tak krásně dařily v prvním filmu. Maličko si na ni tvůrci vzpomenou jen zkraje filmu, kdy ukážou mrňavou Dory beznadějně ztracenou v temných proudech a chaluhách, jinak si ale zjevně hrají především s akcí, detaily a technologickými možnostmi, jež se za třináct let opět posunuly zase dál. V Nemovi voda obsahovala drobné částečky, takže působila na plátně prostorověji a autenticky, tuto metodu tvůrci ještě vylepšili. „Na útesu používáme jinou vodu než na otevřeném moři, jinou zase v akváriu. V rámci lokací korálového útesu může mít voda dokonce jiný nádech – víc do zelena nebo do modra," potvrzuje v zahraničních materiálech kameraman Ian Meggiben.


Je proto otázkou, zda je díky tomu druhý film lepší. Spíše potvrzuje trend posledních let, kdy se američtí producenti i filmaři upínají hlavně k vizuální stránce a překlápějí do nové formy osvědčené scénáře a postavy. Namísto hledání nových témat a příběhů čerpají z těch, které už diváky do kin přivedly. Což je i případ Dory. Která se navíc těm dětským podbízí – chytrých vodních živočichů tu mnoho nenajdeme, zato nám autoři dopřávají řadu situací postav řekněme mírně natvrdlých – ať už je to samec běluhy, velrybí žralok či rajka, která netuší, co znamená pohotovost v akci.

Kvalitní český dabing

Český dabing je víceméně prověřený – znovu uslyšíme Ivana Trojana jako Nema a Barboru Munzarovou v roli Dory, režie jen možná trochu zbytečně těží z moderátorského věhlasu Marka Ebena, jehož hlas znějící z tlampače kalifornského akvária láká návštěvníky na vodní čísla (v originále se do přízně diváků vemlouvá Sigourney Weaverová).

V kostce řečeno, podívaná je to milá a barevná, tolik čiré radosti ani humoru jako v příběhu s klaunem očkatým si ale (zejména my rodiče) neužijeme.