Ondro, co pro vás znamená Partička?
Hodně. Zábavu. Nejlepší kamarády. Pokaždé skoro infarkt. Vědomí, že děláme něco, co má smysl pro nás, a teď už i velkou spoustu lidí.

V čem se představení Partičky, se kterými teď jezdíte po republice, liší od natáčení televizního pořadu?
Liší se jenom v tom, že ho nikdo kromě diváků v divadle nikdy neuvidí. Takže je to svým způsobem rarita pro zúčastněné.

Která z her v pořadu je Vaše nejoblíbenější?
Nemám oblíbenou hru. Nejdřív je moje oblíbená ta hra, do které mě nevyberou, protože se mi uleví, a za minutu už ji nemám rád, protože klukům závidím, že si můžou hrát.

Čekal jste, že bude mít Partička v Čechách takový ohlas? Jak to vnímáte?
Čekal jsem to. Rozhodně. A chvíli to vypadalo, že jsem se spletl, tak si teď toho ohlasu strašně užívám.

Ve středu míříte s Partičkou do Kolína, navštívil jste ho už někdy?
V Kolíně už jsem hrál mockrát. S Ivou Janžurovou, i s Činoherním klubem. Přísahám. Důkaz: Vstup pro herce je z boku divadla, naproti je banka. Je tam asi pět schodů, potom hned popelníky, kde vždycky kouřím. Šatna je doleva od popelníků. U popelníků jsou koláže z fotek z představení. Mám pocit, že tam je nějaká vtipná koláž, kterou jsem naposledy, když jsme tu byli, fotil, a posílal Suchošovi, ale už si ji teda nepamatuju.

Máte nějakou vzpomínku na Kolín, která vám vyloženě utkvěla v paměti?
Jednou jsme tu hráli s Činoherákem Misantropa, u kterého se v Praze lidi docela smáli, a v Kolíně za celé představení nikdo ani jednou. Od té doby, když se na představení sejdou diváci, kteří moc nereagujou, si v Činoheráku říkáme: Tak dneska zase přijel ten fanclub z Kolína. Snad se nám to s Partičkou podaří zlomit.

MARTIN ŠNAJDR