Zde je několik perliček z natáčení, o něž se s Deníkem podělil režisér a autor celého projektu Jaroslav Soukup.

Mladá žena vaří oběd, nechá puštěný sporák a vyjde z domku. Jen tak v domácích šatech a pantoflích. Od té chvíle jí už nikdo nespatří… Takhle začíná příběh posledního dílu. Tyhle scény se z větší části natáčely v Mokrosukách u Sušice a interiéry v Nemilkově.

Manžel zmizelé ženy (herec Lukáš Melnik) pracuje jako strážní služba Národního parku Šumava. Některé scény se natáčely právě ve srubu strážní služby na Slunečné u Prášil.

„Scéna utopení jeho ženy se natáčela na Otavě u Annína. Protože bylo v Otavě málo vody, produkce povolala bagr, aby u břehu, kde má k vraždě dojít, vyhloubil půlmetrovou jámu. Natáčelo se ale až za týden a předtím jako naschvál několik dní pršelo… Voda v Otavě prudce stoupla a z půlmetrové jámy se najednou stala jáma hluboká metr a půl. Muselo se točit jinde. Ale tak už to u filmu chodí, většinou je všechno jinak,“ popsal strasti natáčení režisér Soukup.

Dodal, že stejně tak nalezení utopené ženy se neobešlo bez problémů. Točilo se na Otavě u dlouhoveského mostu. Šéf Lesní správy, inženýr Hofman, má stát uprostřed řeky a s rybářským prutem muškařit. „Herec Stanislav Hybler je mohutný chlap, a přesto měl problém, aby se vůbec dostal doprostřed rozvodněné Otavy. Štáb měl obavy, aby ho nesmetl silný proud, ale Standa to vydržel,“ uvedl Soukup.

Příběh zloděje s maskou mimozemšťana, který vykrádal vozy zásilkové služby z e-shopů, byl inspirován skutečným případem. Scéna dopadení „mimozemšťana“ se natáčela na Hrádkách u Srní u penzionu Kamenný dům. „Mimochodem, původní stavbu vlastnila teta spisovatele Karla Klostermanna, který ji v polovině 19. století občas navštěvoval, když putoval Šumavou,“ uzavřel režisér.