Petr Čtvrtníček v ní provozuje bufet na břehu opuštěného jezera, kam místní postavičky docházejí zažívat humorné situace s probíjející pípou na pivo, náruživým rybářem Vrtílkem nebo s obrovským sumcem Lojzou.

Poslední plavky jsou celovečerním debutem Michala Krajňáka, který se doposud věnoval převážně tvorbě reklam. Úspěch ale zaznamenal i jeho středometrážní hraný film Přirozená smrt, se kterým zvítězil na mezinárodním festivalu studentských filmů Zlínský pes.

Jako producent se za Poslední plavky postavil Viktor Tauš, kterému v roce 1999 Krajňák asistoval při jeho autobiografickém filmu Kanárek. Už od prvních stránek námětu tvůrci počítali s Petrem Čtvrtníčkem. „Chtěli jsme být první, kdo natočí film s Petrem Čtvrtníčkem v hlavní roli,“ dušuje se Krajňák, který přiznává, že mu nejsou cizí francouzské komedie s četníky nebo klasické ztřeštěné komedie Howarda Hawkse. Nejvíce sympatií ale chová k Billymu Wilderovi a k jeho zřejmě nejslavnější komedii Někdo to rád horké.

Bez většího rozmýšlení přibyl k Čtvrtníčkovi Josef Polášek coby místní prosťáček a výčepní Kamil. Trojici představitelů známých z divadelního představení Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? doplňuje ještě Jiří Lábus, který na jezírko zaútočí coby další náruživý rybář. Se synem usiluje o ulovení legendárního sumce a zároveň srdce jedné zatoulané výletnice. Role záškodníka a rybáře, starého Vrtílka, se s gustem chopil Rudolf Hrušínský starší, který se rybářství intenzivně věnuje i v soukromí. Vydal se za ním dokonce až do Mongolska a Číny.