„Téměř ničemu, s čím se setkávám, nerozumím, a přesto o této cestě hovořím, píši, produkuji film. A nejsem na to sám,“ - tak komentuje Fedor Gál svou nejdelší životní pouť po stopách smrti svého otce, která se stala tématem velkého multimediálního projektu Krátká dlouhá cesta.

Vojtěch Gál byl zavražděn na cestě ze Sachsenhausenu do Schwerinu. Stal se, stejně jako tisíce dalších slovenských Židů, obětí nacistické genocidy, která vedla od života k nedobrovolné smrti. Fedor Gál, který svého otce nikdy nepoznal, se rozhodl zrekonstruovat události, jež předcházely jeho narození a životu. Společně s režisérem Martinem Hanzlíčkem, pár přáteli a malým štábem navštívil řadu pamětníků, prošel místy, kde stojí rodný dům, i truchlivými prostory výhružné památky na židovský holocaust - koncentračním táborem v Sachsenhausenu.

Z výpovědí dosud žijících svědků, aktérů a příbuzných sestavil film, který probouzí silné emoce (působivé jsou například vzpomínky lidí, již bydleli v bezprostředním sousedství tábora Sachsenhausen: „maminko, ti lidi tam pořád ještě stojí, leje a oni mají čepice v rukou…“). Součástí projektu jsou i fotografie Mira Švolíka, který tým doprovázel a nafotil sérii portrétů zpovídaných lidí a navštívených míst, a hudba Mariána Vargy.
„Vyšel jsem z malého městečka na slovenském Liptově a dostal jsem se postupně přes Bratislavu, Prahu, Berlín a Londýn až do Izraele,“ říká Fedor Gál o filmu, který se chystá i do škol, na otevřené diskuse v řadě měst a v březnu na festival Jeden svět. Ve filmu se Gál ptá svého bratra: „Jak mám lidi naučit, aby nebyli nesnášenliví?“ - odpověď nezná ani jeden.

Ale možná, že dá Hanzlíčkův film alespoň impuls k přemýšlení, k tomu, aby lidé nezapomněli. Protože, jak říká autor, „mým dětem a vnoučatům se to už nesmí stát.“