Návraty do období totality a normalizace čeští filmaři vyloženě zbožňují. Jednak je to vděčné téma pro rozličná soukromá dramata, jednak, to si přiznejme, se jim z pohodlnosti nechce hledat jiná v současnosti. Tam se více daří dokumentaristům.

A bude hůř
Přestože v posledním dvacetiletí vstoupily do kin četné totalitní příběhy, ty opravdu silné a podařené by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Nejpoctivější a nejpřesnější vhled do atmosféry nesvobody a praktik tajných služeb nabídly vlastně jen projekty dva. Výjimečná česko-polská trilogie Hořící keř Agnieszky Holland a drama Radima Špačka Pouta. Oba získaly právem České lvy, první rekordních jedenáct, druhý pět včetně ceny pro Ondřeje Malého za výkon v roli amorálního a zakomplexovaného estébáka, plus ceny domácí kritiky.

Opakovaně se téma objevuje v tvorbě Petra Nikolaeva (Báječná léta pod psa, Kousek nebe, … a bude hůř, Klub osamělých srdcí), pokouší se o něj dvojice Petr Jarchovský a Jan Hřebejk (Pelíšky, Kawasakiho růže), vybral si je pro televizní snímek P.F. ´77 Jaroslav Brabec. S výjimkou jeho komorního, ale silného příběhu s Vlastou Chramostovou v hlavní roli, a Nikolaevových … a bude hůř a Kousek nebe jde ale vesměs o laskavé vyprávěnky s úsměvnými momenty, kde se vlastně zase tak moc neděje a jde hlavně o to bavit diváky. Případně jim při tom zazpívat – vzpomeňme na Šakalí léta a Rebely.

Zdroj: Youtube

Na půl cesty zůstal Trojanův Občanský průkaz i bondovské 3 sezóny v pekle, střídmé ohlédnutí za totalitou nabídl Hynek Bočan v Bumerangu i televizním Pikniku, kde parta seniorů účtuje s tuhými 50. léty i svou etikou. O pohled do zákulisí mladíka, jenž se z lásky „upíše ďáblu“, resp. tajné policii, se v Konfidentovi nepříliš šťastně pokusil Juraj Nvota.

Životy druhých
Jak to vypadalo v reálné službě agentů, to ukázal mnohem syrověji jiný snímek. Životy těch druhých z roku 2006 natočil Němec Florian H. von Donnersmarck, a byla to podívaná, z níž bylo člověku opravdu úzko. Příběh snaživého kapitána Wieslera, jenž začne pár let před pádem režimu sbírat kvůli kariéře kompromitující důkazy proti svobodně smýšlejícímu umělci, byl brilantní studií manipulace s lidmi a zkázy jejich osobních životů.

Silný příběh nabídl před několika lety další německý snímek Barbara, který byl k vidění na přehlídce Das Filmfest. Líčí drama lékařky, jež je navzdory skvělé práci nucena přesídlit na vesnici, poté, co podá žádost o vystěhování.

Přesvědčivěji než u nás se s tématem vypořádali i tradičně temní Poláci. Film Jana Kidawy-Błońskiho Růžička byl inspirován skutečnými událostmi, mimo jiné životem spisovatele Pawła Jasienicy a jeho druhé manželky, jež jak se po letech ukázalo, byla agentkou polské komunistické bezpečnosti a donášela na muže.

Obdobné téma řešily snímky Krycí jméno: Krtek a 80 milionů, souboj aktivistů Solidarity s tajnými. Odraz společenské nálady najdeme i v polském dramatu Poslední rodina.

Rumunská totalita
Za maďarské sousedy připomeňme alespoň Jiný pohled z dílny Károlyho Makka o lesbické lásce dvou žen v totalitních kulisách. A pro úplnost: z rumunských studií černobílý Quod erat demonstrandum, který režisér Andrei Gruzsniczki situoval na akademickou půdu.