Dílo amerického spisovatele Philipa Rotha právem přitahuje pozornost filmařů. Důmyslným způsobem vyprávění, brilantně napsanými charaktery a ironickým nadhledem. Adaptací pro filmové plátno vzniklo více, my jsme mohli v kinech vidět Lidskou skvrnu, Umírající zvíře a Americkou idylu, kterou si za svůj režijní debut vybral herec Ewan McGregor.

Teď se k nim připojily i Pražské orgie v režii Ireny Pavláskové, jíž se podařilo získat práva k natáčení. Připomeňme, že jde o závěrečnou část knižní tetralogie, jíž předcházely Elév, Zuckerman zbavený pout a Hodina anatomie. Jejich hrdinou je Nathan Zuckerman, autorovo alter ego.

Groteskní svět 70. let

Orgie jsou Rothovým užaslým ohlédnutím za návštěvou Prahy 70. let. Zuckerman se sem vydá pátrat po rukopisu umučeného židovského autora a je zasažen společností devastovanou totalitním režimem. Nemožnost sebevyjádření a absenci svobody ventilují zdejší intelektuálové v jakémsi vlastním, groteskním světě stvořeném v rámci stávající reality.

V Pražských orgiích si zahrál Pavel Kříž, Jonas Chernick a Viktor Dvořák

Právě pohled Američana (navíc židovského původu) na tehdejší československou společnost je pro nás v Pražských orgiích to nejzajímavější. Režisérka, jež si tradičně napsala i scénář, se pokusila jeho optiku a rozporuplné pocity přenést na plátno. Natočila film v angličtině, aby zachovala autenticitu komunikace cizince v Praze s místními, proto jde snímek do kin ve dvou verzích: anglické s titulky a s českým dabingem.

Snaha postihnout panoptikum tehdejšího pražského intelektuálního života, jak je vnímá hrdina, se však pro ni stala pastí. Cílená odtažitost (očima Nathana) dělá pasivního pozorovatele i z diváka. Sledování děje mu navíc ztěžují nelogické časové skoky, a naopak jej unavuje opakování (nestačí zmínka verbální, ještě musíme totéž po chvíli vidět v obraze).

Nešťastně působí i hlášky a dialogy vytržené z knihy, jejichž deklamování ubírá filmu na přirozenosti. Namísto Rothovy ironie jsme svědky plakátových výjevů ilustrujících normalizační realitu (auta s odposlechy, odvádění mladých v poutech, donášení, veksláci) a inscenovaných obrazů bez života. Nejvíc na to doplatily pasáže divokých mejdanů u nejmenovaného spisovatele a dvojího agenta (rozuměj Jiřího Muchy) jak si je patrně autorka scénáře představuje.

Naivní karikatura

Polonahé dívky na divanech, opilecké výlevy, pár scén soulože a děvenka čtoucí na lenošce knihu (asi básní) působí jako naivní karikatura bez jediné erotické jiskry. Kterou nevykřeše ani dvacetkrát použité „šukat“. Jiřího Muchu by to nejspíš pobavilo.

Ve filmu nejlépe fungují scény, kde se žádná bizarnost nepředstírá třeba kolem vyhozeného režiséra (Pavel Kříž), který píše sám na sebe zprávy pro StB místo neschopného udavače, nebo živočišné Olgy kroužící marně kolem sterilního hrdiny.

Z mezinárodního obsazení vybočuje ruská herečka Ksenie Rappaport, jejíž Olga má přesvědčivou živelnost i vzdor. Jonas Chernick v roli Nathana je odsouzen do role pozorovatele, který filmem prochází téměř nevzrušen. Občas pronese vnitřní monolog a nemá potřebné charisma. To bohužel chybí filmu i jako celku. Dobová výprava je poctivá, jinak ale z Rothových „orgií“ zbyla jen málo záživná karikatura doby.

Hodnocení Deníku: 50 %