„Můj předchůdce tu pracoval padesát let a byl ještě ze staré školy. Dříve totiž promítači museli mít speciální zkoušky a dokázali si poradit jak s opravami filmových pásů, tak i promítaček. Vše museli znát do posledního šroubku. Dnes k této profesi stačí slušná počítačová gramotnost. Pětatřicetimilimetrový film promítnout umím, ale nevím, jestli bych si poradil s náročnějším problémem," konstatoval Jan Glanc, který na šumperské průmyslovce vystudoval obor informační technologie.

Šumperské kino bylo postaveno v roce 1928, nejdříve se jmenovalo Varieté, později Kapitol. Do dnešní kabiny promítače, které dominuje počítač, vedou pohodlné schody. Kdysi ale tato místnost byla o patro výš a z přízemí se k ní muselo vystoupat po točitém krkolomném schodišti. „Ty cesty nahoru a dolů byly pro promítače asi náročné, absolvovat bych je nechtěl," zmínil Jan Glanc.

Digitální technologii používá šumperské kino od roku 2010. Vyšší kvalita pak kino vyhoupla do kategorie špičkových promítacích sálů. Podle statistik je Oko čtvrté nejnavštěvovanější jednosálové kino v republice. Před ním jsou na žebříčku biografy v Praze a Brně.

Loni v šumperském kině filmová představení zhlédlo přes padesát tisíc diváků. Jenže málokdo z nich tuší, že i promítač se může dostat do pořádně prekérní situace, se kterou špičková technika nemá nic společného.

„Filmy nám chodí poštou na externích discích, pak je nahrávám na náš server. Několikrát se ale také stalo, že jsem něco nechtěně smazal. To pak musím film sehnat v nejbližším kině, jednou jsem také jel až do Valašského Meziříčí," vzpomíná na horké chvilky usměvavý mladík.

Oblíbeným žánrem Jana Glance je sci-fi, z kabiny ale musí kontrolovat každou projekci. „Přiznávám, že díky své práci jsem se kulturně povznesl. Na některé filmy se rád podívám víckrát, ale u některých je to velmi ubíjející. Zájem diváků také odhaduji těžko. Někdy se mi snímek zdá padlý na hlavu a přitom je kino skoro plné," dodává s úsměvem Jan Glanc.