„Na samotné organizaci se začíná pracovat hned po skočení Projektu 100, to znamená půl roku,“ prozradila mluvčí LFŠ Lenka Zemánková.

Přípravy pak začínají gradovat poslední dny před zahájením uherskohradišťského festivalu. „Největší kolaps přichází týden před zahájením a trvá ještě první dva dny festivalu. Denně naspím tak čtyři hodiny, ale skoro nic nesním, protože na to není čas,“ poznamenala mezi tím, než několikrát zvedla své dva mobilní telefony, výkonná produkční Martina Gogolová.

Poslední den se všude konají porady, které absolvuje všech pět stovek členů štábu včetně redaktorů filmových listů až po ty, kteří kontrolují akreditace před promítacími sály.

V podzemí

To nejdůležitější pro festival, tedy cívky se samotnými filmy, se skrývá v podzemí kina Hvězda. „Naším úkolem je především to, aby byly správné filmy ve správný čas na správném místě. Kromě filmových pásů tady máme i DVD nosiče. Novináři tak mají možnost, pokud potřebují psát recenze, půjčit si kopii,“ vysvětlil Richrad Kováčik z Nitry, který se o filmy na LFŠ stará už patnáctým rokem.

Poslední chvíle odpočinku si užívají promítači, bez nichž by se filmový festival nemohl konat. „Nastupují vždy v sedm ráno a končí v jednu hodinu po půlnoci,“ doplnil správce uherskohradišťských kin Petr Janda.

Potřebné péče se také dostalo samotným promítací strojům ve všech pěti sálech a dvou letních kinech, ve kterých se LFŠ odehrává. „Vedle revize je třeba všechny promítací stroje a projektory seřídit, vedle zvuku a světla musí prohlédnout i mechanické části, aby stroje nepoškozovaly filmové kopie,“ vysvětlil Václav Hosman při kontrole zařízení v kině Hvězda. K šestihodinové kontrole promítacích strojů vedle speciálních testovacích filmů potřeboval technik počítač a nezbytný osciloskop. Podobně jako řada dalších lidí, kteří se starají o techniku a stráví v kině řadu hodin, ani Hosman nemá čas se na mnoho filmů podívat.