David Laňka a Martin Müller vyprávějí příběh mladého páru, který vyráží na relaxační víkend. Mnoho pohody ale mezi hrdiny není. Postupně vysvítá, že vztah se drolí a každý má o jeho obsahu i fungování jiné představy. „To jsme mohli rovnou zůstat doma,“ prohlašuje otráveně muž, když z partnerky vypadne, že má své dny.

Během jízdy se občas pokusí navzájem sobě přiblížit, celkově ale atmosféra houstne. Několik indicií navíc naznačí, že může být hůř: nezvěstná dívka na plakátě, prodavač, který zná mladíka z jiné cesty, podivný šum v rádiu a přízrak ve zpětném zrcátku…

Rafinovaný neklid

Režijní dvojice buduje stoupající napětí přesvědčivě v první půli, zejména dialog mezi navzájem odcizenými hrdiny působí sugestivně. Pomocí zvuků, stínů a nečekaných střihů se jim daří dobře navodit i dívčin neklid a vzrůstající podezření.

Problém je v tom, že se vyprávění rozpadá na několik nesourodých kusů. Začíná jako minimalistická konverzačka ve stylu módního „mumblecore“ – nízkorozpočtových filmů založených na improvizaci před kamerou.

Po více než půlhodině se posune do polohy jakéhosi psychodramatu a skončí jako horor, jehož finále je ale zklamáním.

Potlesk hercům

Za pozornost stojí odvaha tvůrců (kteří dosud spíše experimentovali s krátkými filmy), pohrát si s žánry a jejich filmovými prostředky.

Šťastná byla i volba hlavních představitelů. Neokoukané tváře Kristýny Podzimkové a Aleše Bílíka působí uvěřitelně. Oba se také dobře vyrovnali s nelehkými hereckými úkoly v žánrových střizích.