Filmové premiéry: Pulp Fiction, Ranhojič a plzeňská noční můra

V málokterém filmu potkáte tak rafinovanou a zábavnou kombinaci násilí, černého humoru a sprostého slovníku jako v Tarantinově kultovní gangsterce Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Teď se film, kterému tleskalo publikum přesně před dvaceti lety na festivalu v Cannes, vrací do kin. V rámci Projektu 100 a symbolicky před dalším festivalovým ročníkem na francouzské Riviéře. Každá z povídek, jež Tarantino ve finále důmyslně propojí, má své odzbrojující kouzlo a  hrdiny. Ať už sledujeme, jak s nevídanou bravurou a lehkostí rozbalí John Travolta s Umou Thurmanovou své taneční číslo v Mazaném králíčkovi, padne nezapomenutelná injekce přímo do srdce, jak si gangsteři roztomile objasňují charakter royalcheesu, jak řeší boxerova přítelkyně s bezelstnou naivitou, zda je bříško sexy nebo jak šéf gangsterů učí své hochy, kterak „uklízet" mrtvoly, vždycky je čím se bavit. V tom je Tarantino důkladný a hravý. Včetně skvělého castingu, počínaje Travoltou a Thurmanovou a konče Brucem Willisem či Harveyem Keitelem.

Z německé produkce k nám míří Ranhojič odehrávající se v 11. století v Persii, kterého Philipp Stölzlnatočil podle románu Noaha Gordona a který se už představil na Febiofestu. Líčí dlouhou cestu chlapce, nadaného nevšedním darem nahlédnout do tělesné schránky lidí, které léčí a poznat, zda mají šanci na záchranu, či ne. V hlavní roli se vystřídali tři herci, největší prostor má na plátně Tom Payne. Silnou hereckou oporou ve filmu, který nepřekračuje standard kostýmního exotického vyprávění, jsou Stellan Skarsgard a Ben Kingsley jako dva chlapcovi životní i medicínští guruové, byť každý po svém. 

Film Jako bych tam nebyla je dílem irské režisérky Juanity Wilsonové. Vypráví příběh mladé ženy ze Sarajeva, jejíž život se ze dne na den změní. Poté, co dlouhou dobu čelí hrozbě smrti, rozhodne se v posledním zoufalém kroku učinit ještě jeden vzdor: být opět sama sebou. Tiché drama o zvěrstvu, páchaném na ženách i dívkách v Bosně a Hercegovině během let 1992 až 1995 má svou sílu díky autentické zkušenosti Slavenky Drakulićové, podle jejíž knihy film vznikl.

Vzhledem k tomu, že ve stejný týden vstupuje s irským snímkem do kin i americká Violetta – koncert, jde o (sice neúmyslné), lež takřka brutální srovnání dvou světů. Violetta vychází ze stejnojmenné série na televizním kanálu Disney Channel a líčí příběh Barbínky, jež díky svému zpěvu a kráse ke štěstí přišla. Účinkuje tu dvanáct postav, včetně titulní hrdinky v podání Martiny Stoesselové, které předvádějí hity první a druhé řady seriálu. Speciál natočený na živém koncertu v Miláně nabízí jako jediný zajímavější moment zákulisní záběry a rozhovory s interprety, jinak ale vyhlíží ve své umělohmotné kýčovitosti hrůzostrašně. Tím spíš, že zjevně cílí na skupinu mladičkých fanynek, jež sledují seriál i na obrazovce a jimž poskytuje iluzi oslnivého světa showbyznysu jako dokonalého životního cíle.

Poslední zahraniční premiérou týdne je snímek pro nejmladší – Mrňouskové: Údolí ztracených mravenců, který seznamuje malé diváky s životem někdy neprávem obávaného hmyzu. Jeho tvůrci, režiséři Helene Giraudová a Thomas Szabo přenesli na plátno v zábavných příbězích barvitý mikrokosmos svého seriálu, který slaví ve Francii i dalších zemích od roku 2006 na obrazovce velký úspěch. Díky fantazii autorů i uvážlivé práci s animací reprezentuje mezi projekty pro menší publikum produkci, která stojí za vidění.

Českou novinkou týdne je Hany, celovečerní experiment debutujícího Michala Samira v produkci Matěje Chlupáčka, který tvůrci natočili během tří nocí v Plzni a také ho tu v rámci nedávného Finále představili. Zachycuje zážitky party mladých v jedné divoké noci, kde nuda nabývá různých podob a touha po rebelství se střetne se svobodou a násilím jiného druhu… Dlužno přiznat, že nápady filmu nechybějí, herci (Ondřej Malý, Hana Vagnerová, Jitka Schneiderová) drží svou laťku, jinak jde ale o značně alternativní dílko, kde vše, včetně scénáře, je až příliš bezzubě podřízeno formě. Respektive třem dlouhým záběrům, které režisér pospojoval ve střižně, takže vytvářejí zdánlivý pocit jednoho – na což láká i reklama k filmu. Nu, uvidíme, kolik diváků naláká a kolik zklame.