Nejprve jsou ve hře jen cigarety, s eskalující uprchlickou krizí v Evropě a místním mafiánským prostředím se však situace dramatizuje. Matku hlavního hrdiny, životem zocelenou ženskou ztvárnila Emília Vášáryová. „Je mým údělem, že poslední dobou hraji matky všeho druhu. Tahle ale není od začátku tak docela čitelná, až poslední třetina odhalí její povahu a kuráž, to mi na ní bylo sympatické,“ komentuje herečka postavu babičky, jež se dokáže vzepřít i agresivním chlapům. „Oslovil mě absolvent naší školy Peter Bebjak, herec, který učí a také vystudoval režii. Je to nadaný filmař a skvělý člověk. A vždycky je určitým přínosem pro film, když režisér má herecké cítění. Věděla jsem, že práce s ním bude fajn.“

z Filmu Čára

Podle herečky je realita slovensko-ukrajinského pomezí ještě mnohem horší, než ukazuje film. „Tenhle příhraniční kraj je přízračný prostor, dějí se tam hrozné věci. Přitom je od nás vzdálený jen co kamenem dohodíte. Přístup k cizím národům je uměle vyhrocený, vždyť na Slovensku žijí asi tři uprchlíci,“ říká. A zdůrazňuje tragický osud blízké Ukrajiny. „Za války tam Hitler pozabíjel řadu lidí, pak se jich citelně dotklo dělení hranic a rodin, a dodnes se tu střílí a panují divoké poměry. Jsem ráda, že jsme tam byli. Viděla jsem naše stopy v Užhorodě - repliku justičního paláce v Bratislavě, kopie pražských budov, díla českých architektů, co drží jakžtakž pohromadě. Ale do toho sociální bída a syrové poměry a vztahy.“ Aktivizace krajně pravicových hnutí to podle ní ještě zhoršuje. „Je to všude v Evropě. Lidé jsou nepoučitelní, chtějí se zabíjet kvůli hloupostem. Stačí, že někdo má jiné brýle, nebo žije za druhým kopcem, už je z něj nepřítel. Fóbie malých národů a odpor vůči všemu cizímu, co neznají a nechtějí poznat, narůstá.“

Jak říká, smutky světa vnímá, ale nepouští si je příliš k tělu. „Život se musí žít. Je důležité mít odvahu a říct, co si myslím. O to se snažím celý život. A také umět se radovat z maličkostí. Já se dnes těším z toho, že svítí slunce a jsem v Karlových Varech, kde je krásně. A z festivalu, kam jezdím dlouhá léta a který se pořád proměnuje. Sice už zítra odjíždím zpět, ale teď se chci nadýchat té uvolněné atmosféry,“ říká Emília Vášáryová, kterou možná za čas uvidíme znovu v českém filmu, novince Jiřího Vejdělka.