Dva roky před natáčením filmu Tomáše Krupy vedla sedmdesátnice Janette Butlin ještě normální život a starala se bez potíží sama o sebe. V čase, kdy slovensko-český dokument na etapy vznikal, se už nezvedla bez pomoci z postele. Důvod? Svalová dystrofie, kterou medicína zatím neumí léčit. Námětem filmu bylo ale něco jiného. Janettino radikální řešení eutanazie. Z jejího pohledu „dobrá smrt“.

Pokora před osudem

Pokora Angličanky před vlastním údělem i filmaři budí obdiv. Vzdělaná žena, obklopená fotografickými vzpomínkami, zelení své zahrádky i přáteli, by mohla užívat klidných dnů stáří. Není jí to ale přáno. Dědičná nemoc jí předurčila jiný konec. Přesto nežehrá a s vědomím toho, jak těžký závěr života připravila už její matce, se rozhodla předat svou zkušenost s dobrovolným odchodem i dalším.

Filmové kameře, jež sledovala poslední měsíce jejího života, svěřuje takřka vše: bezmocné soukání se na křeslo z podlahy, žádost švýcarské instituci, kde se eutanazie provádí, emotivní debaty s dospělými dětmi, které se v pohledu na matčino rozhodnutí liší, definitivní konec na loži.

Tomáš Krupa zaznamenává její příběh komorně a ohleduplně. Jak sám říká, smrt jako téma nevyhledává, v tomto případě pro něj ale byla symbolem svobody. Možnosti rozhodnout dobrovolně o svém životě. Respektive jeho konci. Slovy hrdinky, o „důstojné smrti.“

Neodjížděj, zůstaň!

Zachycuje ženinu klidnou organizaci věcí a nutných oficialit, úvahy syna, který trpí stejnou chorobou, loučení s přáteli. Nabídne krátký vhled do života věřící švýcarské lékařky, jež smrti „asistuje“ i humorné okamžiky. S blížícím se odjezdem do Basileje a vědomím, co přijde, nabírá snímek na síle. „Člověku se chce volat: Neodjížděj, pomůžeme ti, zůstaň,“ říká s lítostí jeden z jejích přátel. Janette ale trápí jiná věc: „Co až zmáčknu ten knoflík, bude opravdu konec?“

Krupův dokument je decentní a poctivý. Citově nevydírá, nikoho nesoudí, nemoralizuje. Nechává na divákovi, aby přemýšlel sám. Je tohle dobrá smrt?

Hodnocení Deníku: 70 procent